Štědrovečerní

Vždycky mě zajímá, kdo to jak máte o Vánocích, když ještě nedisponujete vlastní plnohodnotnou domácností a přitom už je vám tolik, že je to na pováženou 🙂
Ze všech stran poslouchám o štědrovečerních večeřích na třikrát či Štědrých večerů probíhajících skoro týden v kuse.
U nás to nakonec dopadlo na dvě večeře, z toho jedna se dala považovat ještě za oběd, takže míra přežrání nepřekročila snesitelnou mez.

Odpoledne jsme strávili u Járovo mamky a večer pak byl přesun k nám.
Co jsem se ptala po známých, mnozí si ještě pozdě večer udělali vlastní večer s partnerem, ale my s Járou jsme v tomhle antisvátkový a domluvili jsme se, že si nebudeme dávat ani žádné vánoční dárky. Různými pozornostmi se obdarováváme průběžně a nemáme zapotřebí to zastřešovat nějakou zvláštní příležitostí.

Vánoce jsou pro mě především svátky pro děti.
Ráda bych je vnímala jako něco duchovního, ráda si zapálím po bytě spoustu svíček a užiju si trochu toho třpytkového kýče. A ty chvíle, kdy se nahonem připravují chlebičky a čančaj mísy před příchodem širší rodiny, mám také ráda.

Ale když jsem se letos opovážila nadhodit, že bychom si dárky mohli rozbalit dárky až 25., kdy dorazí sestra s prckem (protože nadílka má pro mě smysl hlavně kvůli němu), tak jsem se tedy se zlou potázala – dostalo se mi ponaučení, že Štědrý den je jedině dnes, protože je právě 24., a tak se prostě dnes uskuteční všechno od rybí polívky až po dárky. Přitom osoba, která na tom tak trvá, a nevím, co slavnostního si z toho pro sebe bere, se stihne ještě před večeří zhádat kvůli blbině a do poslední chvíle bručet.

Aby ale následující idylické fotky nepůsobily paradoxně – já jsem na stresový a výbušný průběh svátků za celá ta léta už zvyklá a jediná obrana je se nad to povznést. Užít si, že na pozadí běží v televizi jedna pohádka za druhou, máme krásně nazdobený byt a náš jezevčík Matýsek se i po dlouhých 16 letech svého života na dárky vrhá stále stejně 🙂

Balíček a lá bombu a dokonce s blikající kontrolkou pro svou ségru vyrobil Jára na poslední chvíli, ale jak jsem hned pochopila, je to jejich rodinná tradice 🙂

Bender dostal míček a dokázal si s ním hrát dvě hodiny v kuse, což mu ještě nikdy s žádnou hračkou nevydrželo 🙂

<3

A tady už se naježilo u Velků…

Předcházelo tomu zvonění zvonečku, které se Jára pokusil najít přes nějakou appku v telefonu, ale bohužel se to starému zvonku, kterým náš ježíšek zvonil po dětská léta, ani zdaleko nepodobalo.
Ten starý a již léta ztracený zvoneček pocházel z lokomotivy velkého růžovo-bílého vláčku, o který náhodou nyní stále zakopáváme v pokoji, protože ho naši vyšťourali z půdy, aby si s ním mohl hrát Adámek.

Matýsek cupující:

A copak že jsem pěkného dostala?

Hlavně tenhle úžasný mixér na smoothie 🙂
Potom třeba roztomilé povlečení se sovičkama, hromadu kosmetiky do koupelny (to se prostě vždycky hodí), penízky, které půjdou na dálniční známku (jsem praktická žena každým coulem!) a od ségry dřevěný servírovací stolek, který Jára komentoval slovy, že já prostě dělám vše proto, abych postel musela opouštět co nejméně 🙂

Možná překvapí, že jsem letos nenašla pod stromkem žádnou knihu. Loňský rok, kdy jsem dostala dvě, byl v tomto ohledu nadmíru nevšední, protože u nás v rodině holt kniha není považována za nějakou hodnotu a přu se za to od dětství. A zřejmě na tom nic nezmění ani doktorát z humanitních věd…
Ale tak – jsem už velká holka a na tom je nejlepší, že můžu jít a sama si splnit, po čem toužím.

A to taky v lednu udělám 🙂

Poděl se o článek na Facebooku