Udělala to zas… | Příběhy z vily Stein

Sedím si takhle v práci u počítače, za okny prší a já vzpomínám na slunečný víkend, kdy jsem se cachtala v bazénku.
A najednou tam byla ta představa – jak se nořím z vody, pohodím hlavou ze strany na stranu a kolem stříká voda z mých krátkých vlasů a já si jen prsty prohrábnu kštici, která se začne kroutit do divokým vlnek…

Nějaké dlouhé rozhodování a složité spekulace neproběhly, nebyl na to čas.
Hned druhý den jsem totiž dosáhla svého 🙂

Kudrliny jsou sice zase uměle dočasné, protože vůbec netuším, jestli moje vlasy zase někdy dostanou zpět svoji vlnící se schopnost.

Úplně by mi stačilo, kdyby se kroutily jako kdysi a já pro to nemusela vůbec nic dělat.
Z dnešního pohledu se směju, protože ty mé staré střihy jsou prapodivné. Nevím proč, ale nějak mě tehdy lidé (tedy přesněji to asi byla máma a kadeřnice) přesvědčovali, že jen tak “podseknout” vlasy bude hrozné a mým vlasům totálně nesvědčící. Což si tedy poslední rok nemyslím – viz dokumentace mého prvního řezu zde a jak-vynikl-tupý-střih-na-nedobrovolně-rovném-páču zde.

Důkazy dob dávno zašlých přiloženy – vyšťárány z hlubin starých facebookových profilovek!

Fotky s ofinou jsou z roku 2008: