Kindle

Do mého technického parku přibyla další eletronická nezbytnost.
Dost dlouho jsem se bránila a pak ještě déle rozvažovala. Dalo by se říct, že tento nákup jsem si rozmýšlela asi podobně dlouho jako založení blogu. Tak tři roky určitě.

Výhody čtečky knih jsou nesporné – jakoukoliv bichli stáhne do malého plochého rámečku a navíc u sebe můžu mít kdykoliv celou svou knihovnu. Kdo stejně jako já před každou delší cestou strávil spoustu času nad dilematem kolik knih a jaké si s sebou přibalit, tak chápe. Zároveň je to další displej navíc pro někoho, kdo píše odborné články a nechce si všechny zdroje tisknout, jen aby je mohl mít před sebou.

Jenže velmi brzy jsem začala řešit dilema, jestli lépe nevyužiju tablet. To, co umí čtečka, zvládne hravě taky  a k tomu téměř nahradí klasický notebook. Jenže čtečka má zase ten speciální inkoust, který šetří oči…

Teď už jsem došla do fáze, kdy vím, že tablet potřebuju taky. Tahat s sebou na služební cesty i kamkoliv jinam v kabelce notebook, byť mám jenom 13´, už mi vadí.
Nakonec jsem se rozhodla, že do čtečky půjdu, a protože ji využiju výhradně jako zobrazovadlo na texty a knihy, nepotřebuji, aby byla nejlepší a nejvýkonnější, rozuměj nejdražší. Později zainvestuji o to více do tabletu.

Na to, že k samotné myšlence na koupi jsem se odhodlávala několik let, tak výběr konkrétního přístroje trval asi tři minuty.

V rychlosti jsem prosvištěla facebookové fórum Co čteme, kde jasně fandí Kindlu. Nejvíce se adoruje Kindle Paperwhite 2, ale od toho mě odradila cena, za kterou už bych mohla mít tablet. Stejně tak byl mimo mé možnosti i předchozí Paperwhite 1. Před těmito modely už zbývaly jen ty bez možnosti podsvícení. S tím jsem se smířila a pořizovací ceny už byly značně sympatičtější. Volba tedy padla na přístroj těsně před “paperwhity”: Kindle 6 Touch.
  
Už zbývalo poslední dilema: s reklamou či bez? Názory uživatelů byly celkem jasné – proužek reklam, který se vyskytuje pouze v menu, nijak neobtěžuje. Nejlépe to popsal jeden uživatel zhruba slovy “tu malou reklamu přežiju a za ušetřené peníze si můžu koupit několik knih navíc”. S tím jsem naprosto souhlasila, protože verze bez reklam stála o devět stovek víc.

Klik, klik, a druhý den jsem si běžela do Uloženky pro svého prvního Kindla 🙂

Z těch ušetřených pár stovek se ale asi nebudu radovat dlouho, protože tahle křehká a snadno se upatlávající věc potřebuje nutně ochranný kabátek. A tam jsou ty ceny velmi nesympatické.
I když – je to možná otázka úhlu pohledu, protože v mém podání “kabátek” musí splňovat určitá kritéria a to žádné obyč hnusné černé no name pouzdro nesplňuje.
Takže předkládám tři momentální favority a dávám si prostor na rozmyšlenou 🙂 (můžete v komentářích hlasovat :))

A jak jsme se s Kindlem seznámili?

Ufff, bylo to náročné.
Jen základním nastavením jsem strávila asi pět hodin.

Prvním krokem bylo přístroj vůbec zprovoznit a zaregistrovat. Tam nastal první zádrhel, protože přístroj tvrdil, že už mám účet na Amazonu. Takže začalo velké pátrání v e-mailech a opravdu se ukázalo, že jsem si kdysi kvůli literatuře pro disertaci udělala účet na Amazon.de. Heslo už samozřejmě upadlo do zapomnění, ale vytvořit nové nebyl problém.
Jenže čtečka ho vytrvale odmítala.
Po hodině vztekání jsem přišla na jádro pudla: heslo muselo mít alespoň osm znaků. Moje mělo pouze sedm!!! V tom případě ale nechápu, proč mě ho Amazon nechal bez problémů vytvořit…

Další zádrhel nastal u nastavení účtu tak, abych mohla začít do přístroje přijímat knihy. Všechny dostupné návody obsahovaly starý postup, protože Amazon přejmenoval jednu za svých položek v menu.
Amazon má děsivé menu – noční můra všech minimalistů!
Přestože jsem se nakonec v menu dostala, kam jsem potřebovala, zasílání stejně nefungovalo.
Po další hodině vztekání mi docvaklo, že si musím stáhnout do počítače nějaké aplikace. Skrývalo se to ve všech návodech pod tajemnými formulkami “SendToKindle”, ale že to jsou appky, to mi hned nedošlo.
Nejdřív jsem dostala jednu do prohlížeče. To ale nestačilo, protože ta platila jen pro knihy, které si mohu poslat rovnou z webu. Co ale s knihami a dokumenty, které mám již v počítači? Další aplikace.
…kterou jsem pak ale nemohla zaboha najít. Kam se nainstalovala? Nepomohl ani průzkumník. Po dalším návalu vzteku a prostudování iks dalších online návodů jsem objevila, že aplikace funguje přes pravé tlačítko!

Poslední potíž už je jen třešinka na dortu.
Když už jsem dostala do čtečky pár knih a dokumentů, chtěla jsem si je samozřejmě prohlédnout. A ejhle – ono z nich nešlo vylézt ven! Kindle 6 totiž obsahuje jen jedno jediné tlačítko a to slouží pouze k vypínání a zapínání přístroje. Šmrdlala jsem prstem po displeji všemi možnými i nemožnými způsoby a směry. NIC.
Googlila jsem další a další návody k použití. Všechny obsahovaly obrázek čtečky, která disponuje tlačítkem “domů”. Já tam ale žádné takové tlačítko neměla, na jeho místě mám pouze nápis “Kindle”. Na okamžik mě zachvátila panika, že mám falešný Kindle. Padělek!
Vrátila jsem se tedy na stránky obchodu, kde jsem si ho koupila a přišla úleva: měli tam v PDF připojený návod přesně k ní!
Tam jsem se tedy dozvěděla, že displej obsahuje několik zón a ten s meníčkem najdu v úzkém proužku nahoře. Stačí se jednou dotknout a ono vyjede. Úleva jak sviň 🙂

Tak to byl můj první den (a půl noci) se čtečkou. Snad první elektronická věc, která mě donutila udělat něco, co z duše nesnáším: číst a studovat návod! (A ještě k tomu ne jeden!!!)

Jestli mi chcete do komentářů napsat, že jsem úplně blbá, tak prosím.
Ale já tímhle článkem ráda udělám radost někomu, kdo má občas pocit, že je na něco naprostý antitalent! 🙂

Poděl se o článek na Facebooku