Shromáždění na podporu Činoherního studia

Zase jsem hrozně aktuální, ale prostě nestíhám – tento článek jsem z velké části napsala hned druhý den po shromáždění na podporu Činoheráku, takže ho tak i nechám napsaný, i když už to bylo před týdnem…

Bitvu na zastupitelstvu jsme prohráli, ale válka s vedením města běží v plném proudu… Včera se nás na tisíc sešlo na Lidickém náměstí a opakovaly se úryvky ze zasedání zastupitelstva i starších záležitostí ohledně kauzy ČS. Shromáždění prakticky nic změnit nemohlo, ale z toho, že se nás tam sešlo tolik, všichni pozorně poslouchali proslovy řečnících a z davu mávalo množství trefných transparentů, to jsem vnímala velmi pozitivně. Už toho prostě bylo dost. Činoherácká kauza už trvá přes měsíc, denně se objevují nové a nové zprávy, objevy, lži, spekulace i manipulace… Včerejší manifest dal naději, že není všemu konec a stačí k tomu jediné – chtít, nepolevit a nezlhostejnět. Už se mi na toto téma nechce více filozofovat, je to denní téma, kterým tu já a většina mých přátel žije, a tak dnes jen přidám pár dokumentačních obrázků a vypíchnu několik projevů, které mě nejvíc oslovily.

Začnu tím, co mi bylo nejbližší – proslov děkana FUDu Michala Kolečka. Byla jsem na něj jako na člověka hrdá už od jeho vystoupení na pondělním zasedání zastupitelstva. Včera vystoupil hned dvakrát a bylo to snad ještě lépe k věci než v pondělí.
Upozornil na kulturní nedostatky města i s konkrétními příklady.
Zvlášť se mi líbila ta část, kdy hovořil o tom, že si vedení města stěžuje, že studenty UJEP není vidět na žádné akci pořádané městem – a nyní se jim vlastně zbožné přání splnilo, protože jich spousta přišla právě na akci, která vznikla díky magistrátu!
Jinak část proslovu zde.

Měla jsem radost, kolik nás přímo z UJEPu vyrazilo – v dlouhatánském štrůdlu jsme zabrali celý chodník na Masaryčce od policajtů až ke Clarionu, nechápaví občané jen koukali, co se to děje. Shromážděný dav na Liďáku se choval taky úžasně – všichni byli úplně zticha, když se řečnilo, vášně se projevily až v pravých okamžicích…

Potěšilo mě, že vystoupil i mladý gymnazista, neboť středoškoláky v celé kauze zatím slyšet nebylo a přitom oni jsou velmi podstatnou skupinou, která se již na budoucnosti a kulturnosti města podílí a bude podílet…

Abych ale jen nechválila – zřejmě revolucionář z podstaty Jan Kvapil občas do davu hodil nějakou informaci o některém z ústeckých podvodů, ale ač byly některé k zamyšlení, tak zvláště ty poslední už působily jen jako výkřiky do tmy.