Srpen

Tak – a už je ze mě stoprocentní Ašanda.
Ve čtvrtek jsem skončila v práci, v pátek ráno jsme s Járou naložili do našich dvou Hond zbytek mých věcí (nakonec nedalo moc práce se na poslední chvíli rozhodnout, že několik větších kusů v Ústí prostě nechám a do budoucna se obejdu bez nich… popravdě se možná obejdu bez 98% svých věcí!) a po příjezdu do Aše a vybalení všech krámů skončila jedna etapa. A celkem vzato symbolicky skončilo i léto, protože právě až do toho pátku jsme si ještě užívali tropických teplot.
Nemáte pocit, že těch posledních 14 dní bylo krásnějších než celé letošní léto dohromady???
Ale ten skok ze třicítky na čtrnáct stupňů nesnáším moc dobře.

A jaký byl vůbec srpen?
Už se vážně nebudu opakovat, že zběsilý a stěhovací! 😀

Vzhledem k tomu, že jsem si vybírala zbylé dny dovolené, tak jsem měla hodně prodloužených víkendů a během nich jsem třeba hlídala synovce a při té příležitosti pořádala bazénovou kinderpárty pro své dětné kamarádky 🙂

V srpnu jsem měla narozky, ale stejně jako loni se mi žádné extra slavení nechtělo organizovat, takže se slavilo pouze v kruhu rodinném, i když to teda po dlouhé době byla mnohem větší sešlost, než u nás bývá zvykem.
Narozeninové veselí tím ovšem nekončilo, protože na srpen si oslavu svých narozek šetřila taky Růženka s Vaškem a to byla moc povedená akce na chalupě, kde jsme do čtyř do rána hráli Česko a Aktivity.

 Oslavenci dostali i takové pěkné praktické dárky…

A pro někoho bylo ráno krušnější…

…a třeba pro mě vysmáté!

Jedno fotogenické foukání bublin… 

Krásné růžičky, které jsem dostala od kolegyň k narozkám!

 
Kinderpárty se tak osvědčila, že se další konala vzápětí u Růženky 🙂

Grilovalo se o stošest a co přišlo pod ruku…
 

A jedno zamžené ráno cestou do práce…

Přečtené knihy & filmy

Už asi tak od května (nebo dokonce dubna??) píšu monstrózní recenzi na Nikitu, o které už mohu bez váhání říct, že je to můj nejoblíbenější seriál. Vystrčila z výslunní všechny mé předchozí stálice (sorry, Carrie!) a zabila jsem s ní tolik času, že se mi tomu nechce ani věřit. Do recenze jsem se pustila, už když jsem byla někde v půlce seriálu, ale od té doby to chtělo ještě popřemýšlet a hooodně dílů vidět opakovaně.
Jestli jsem se nezbláznila – věnovat tolik (drahocenného) prostoru skoro dvacet let starému seriálu? Možná jo. Ale mě to dělalo takovou radost! A pak taky – jednou se na tyhle své články zpětně podívám a můžu si říct, že jsem měla krásný život, když jsem v něm našla tolik volného času nazbyt! A až budu jednou zapřažená v rodinném kolotoči, třeba to ze mě zase alespoň ve vzpomínkách udělá člověka, který nežije jen povinnostmi.

To mi připomnělo jednu návštěvu u mé sestry. Zeptala se mě, jak hodlám se svým životním stylem (aka neznat jiné starosti než jen fitko, hadříky, knížky, filmy a kafíčka s kamarádkami – však víte!) jednou zvládat rodinný život. Že to pro mě prý bude vážná rána a sek o 180 stupňů. Hehe, jednoduše si myslím, že to přede mnou zvládly jak ty línější, tak i ty společensky zaneprázdněnější bytosti, tak proč ne já! 🙂
Každopádně s onou recenzí už musím vylézt na světlo, protože už mi to trvá i na mé poměry extrémně dlouho (a fakt nechci překonat tempo své poslední diplomky!). Vím, že to tu asi nikoho extra zajímat nebude, ale chci to sepsat kvůli sobě a dát si to třeba jako takový opožděný osobní dárek k 28. narozeninám 🙂

Jedinou knihou, kterou jsem přes léto zvládla přečíst celou, byly Čtyři dohody, a recenze bude v nejbližších dnech. Pro někoho je tahle knížka posvátná a někdo ji považuje za totální brak. Já jsem někde mezi a při čtení jsem zažívala extrémní výkyvy – některé myšlenky opravdu stály za přemýšlení, ale jindy jsem musela obracet oči vsloup… 

A zase toho mám habakuk rozečteno a z toho bych vypíchla Škorpilovu školu běhu! Doporučovala mi ji už kdysi kamarádka Nikča, velká sportovkyně. A je to vážně super. Už po pár kapitolách jsem se dozvěděla dost užitečné věci o technice v běhání a myslím si, že s detailně rozepsanými tréninkovými plány, které v knize jsou, si nadlouho vystačí i zkušený běžec.
Zvlášť bych tesala do kamene větu: “Máš pocit, že už běháš dlouho a přitom se vůbec nezrychluješ? Znamená to, že běháš moc rychle! Zpomal!” 🙂

Duolingo a mé jazykové pokroky 
 
Před pár dny se mi podařilo dokončit všechny lekce němčiny v Duolingu, takže už každý den jen procvičuji. Nepřipadám si ale zatím nijak zvlášť ready (nebo bych měla správně říct – bereit!), naopak, s každou další lekcí se člověk dozví, co všechno neovládá. U mě to jsou především různé složeniny, které mají společný základ, ale díky rozličným předponám a příponám diametrálně odlišný význam. Když čtu nějaký německý text, tak to většinou jen tak přelétnu a smysl slova odhadnu, ale teď už jde do tuhého a když se jedná o nějakou smlouvu nebo doklad, tak je nutné daný termín vědět přesně. A Google překladač je zlo všech zel a v němčině obzvlášť! :))

Paradoxně si poslední dobou připadám stále jistější v angličtině. Během srpna jsem měla několik zahraničních telefonátů – třeba z Ruska, Litvy, Malty a Německa – a mám z nich nejlepší pocit, jaký jsem kdy měla. A největší podíl na tom rozhodně musí mít skutečnost, že jsem celé léto opravdu hodně četla v angličtině. Četba sama o sobě to sice příliš hodnotná nebyla (eeeh – fanfikce a romány pro holky), proto se o ní tady také nic neobjevuje v přečtených titulech, ale slovní zásoba, ustálené obraty, gramatické konstrukce atd. mi obohatila parádně. Asi nejtěžší pro mě je si uvědomovat časovou souslednost v delších souvětích.

Čtení v angličtině můžu fakt jen doporučit, zpočátku jsem hledala ve slovníku každou blbost, což čtení dost zdržuje, ale teď už se obejdu bez toho!

Slavnostně jsem dokončila svou první sukni!

Dokonalá není ani trochu, na pásku se mi například nepovedlo trefit prošití ve švu, ale jsem hrdá, že jsem zmákla skrytý zip!
V září jsem ušila pro přítele tepláky a to byl taky porod a stejně je budu muset přešívat, protože mají moc volný rozkrok. Můžu si za to ale sama, protože jsem si o tom nic moc nenastudovala a střih na přední díl švihla baj voko podle zadního a přitom jsem ho měla o dost zvýšit.
A hlavně už je to tu: místo butiků nyní obrážím galanterie a místo na Asosu utrácím na Domu látek 😀 Jestli jsem si myslela, že domácím šitím ušetřím za nákupy hader, tak jsem se šeredně spletla – naopak, výdaje za látky a všelijaké serepetičky začínají lézt do peněz mnohem výrazněji…

Co vy – co jste dělali na konci léta? A už jste se srovnali s přechodem na podzim?
Myslím, že to šílené počasí posledních dnů bylo silným donucovacím prostředkem…