Jak jednou za čas reviduji své zvyky, dojde občas velmi neochotně i na ty srdeční. Když jsem tímto úvodním článkem vysvětlovala důvody své dlouhodobější blogové nečinnosti, tak jsem rozebírala i to, jak si myslíme, že jsme celá léta stejní a hýčkáme si ty samé zájmy – a to bohužel jen teoreticky. A já tak pomyslela i na svou odedávnou vášeň – čtení.Jestli je to vůbec stále tak žhavé?A zjistila jsem, že na to není snadné odpovědět. Čtu totiž méně i více.Méně beletrie a vůbec méně toho, co miluju číst.A více odborné a naučné literatury.Za poslední dva roky jsem dokonce přibrala nový žánr – motivační a seberozvíjející literaturu. A co je…

Letošní září bych mohla rozdělit na dva samostatné měsíce, protože v něm proběhl tak moc radikální předěl… Přelom srpna a září mě zastihl na výjezdní poradě našeho oddělení v Ostrově u Tisé. Pro mě srdeční záležitost, protože je to mé oblíbené místo a lepší jsem si pro symbolickou rozlučku nemohla přát. Rozloučila jsem tam tak nejen se svojí prací, v silném koncentrátu jsem předala většinu svých zkušeností, ale také jsem tam měla asi poslední možnost se vidět a popovídat s koordinátory z jednotlivých fakult naší univerzity…A i když už se mi čas nemilosrdně stříhal, stejně jsem do poslední chvíle nedokázala přemýšlet a mluvit jinak než “o našem Erasmu” a o…

Zdravím poslední den v roce a než přijde nálada, chuť a čas na nějakou podrobnější bilanci, podělím se s vámi o další kousek mého bláznivého života.Tyhle Vánoce předčily všechny ostatní svou originalitou – a to takovou, že jsme prostě žádné nepořádali. Minimalistickou výzdobu jsem již ukazovala zde, ale jinak bylo vše naruby. Bramborový salát jsme na Štědrý den obědvali u Járovo mamky, ale k večeři jsem pro nás dva vyrobila houbové rizoto, protože to tak prostě s nabídkou ve spíži zrovna vyšlo… A stejně jako jsme makali víkend co víkend poslední asi dva měsíce, tak jsme makali od prvního dne mé vánoční dovolené a totéž jsme dělali i v  ten…