Vzhledem k tomu, že na mateřské už jsem téměř dva měsíce, může být titulek lehce zavádějící, ale protože vidíte, jak dlouho tu bylo mrtvo, možná vám dojde, že jsem ho nezačala sepisovat včera… Možná to bylo už na konci srpna!  Mezitím se udála ta nejdůležitější věc v mém životě a to, že jsem 7. října porodila svého syna, a tak pro mě tohle ohlédnutí za posledním měsícem těhotenství už nic moc neznamená. Najednou se celé to období čekání, těšení i obav završilo a vše předtím jsou už včerejší noviny. Včera jsem si například přepsala do počítače své tabulky těhotenských přírůstků a trochu váhala, jestli to vůbec chci archivovat. Abych tomu…

Přebírání svatebních fotek mi zabralo nějaký ten pátek, takže teď už nic nebrání tomu vás nechat lehce nahlédnout do našeho svatebního dne… Foto: Lenka Houtke Možná se mi i povede se vyhnout všem klišovitým výrokům a hodnocením, především ten o nejšťastnějším dni v životě ženy… Přiznávám, že pro mě to nejšťastnější den nebyl a to z vícero důvodů. Chtěla jsem všechno zařizovat v poklidu, ničím se nestresovat a pak tím jen tak na pohodu proplout. Na pohodu jsem sice přípravy zvládala celou dobu, ovšem poté jsem to dostala po zásluze vyžrat v posledním týdnu před svatbou. Myslela jsem si naivně, že poslední týden strávím dolaďováním nepodstatných detailů (ovšem potuchy, co…

Nejdřív se mi v konceptech rozmnožila pseudointelektuální témata, abych vzápětí zatoužila po trochu lehčím holčičím tlachání. A vzhledem k tomu, jak už jsem zpruzelá z té nekončící zimy a pořád stejných dvou svetrů, do kterých se už několik měsíců chumlám, tak jsem se rozhodla se trochu povrtat v oblékání a nákupní tématice, abych se alespoň trochu naladila na to, že to už nebude trvat dlouho a já zase vyvětrám všechny ty lehké a barevné šaty.  Dnes tedy o tom, jak se mé nákupní zvyky změnily či nezměnily a jestli vůbec někdy můžu dojít do bodu, kdy to pro mě přestane být TÉMA!  Můj “módní život” doslova obrátila naruby koupě šicího…

Měsíc a půl mi trvalo nafotit nové fotky, abych mohla pokračovat v tématu vintage oblékání… Ale co už, nová práce mi dává zabrat, takže to, že nový článek vylézá na světlo po dvou měsících, mi najednou nepřipadá tak moc! Dnes to bude na téma:Jak se vyrovnat s tím, co si myslí lidé? Konkrétně o tom, co máte na sobě.To je těžké a uznávám, že ne každý to dá. Sama jsem se musela vyrovnávat s tím, že mě občas někdo pomluví za zády (“co to má zas na sobě?”), teta mi na rovinu řekne, že jsem holt vždycky musela být za strašidlo, od mamky slýchám, že si těmi selkovskými sukněmi kazím…

Je těžké se v dnešní době oblékat do šatů z jiné doby?Je to těžké v Čechách, je to těžké na malém městě?Je patřičné tak chodit do práce?  Na tyhle všechny otázky jsem sama sebe i své okolí celkem dlouho připravovala.Není to tak, že bych ze dne na den přebrala všechno své oblečení a řekla, že už nechci nosit nic, co by nevypadalo jako z doby před minimálně 50 lety.K retro módě už ale tíhnu velmi dlouho a začíná to být převažující styl v mém šatníku.   Začala jsem od maličkostí… Bylo například snadné si zvyknout na červenou rtěnku.  Občas si ji namaluju i jen tak sama pro sebe, když sedím zavřená…