Pořídit si nové kozačky patřilo do seznamu příprav na letošní zimu (mise pořádné šněrovací boty také, tato výzva stále platí, nicméně ji dávám na chvíli k ledu). Poslední dva roky jsem nosila modré semišové kozačky od Deichmanna, které mě ve slevách přišly cca na 350 Kč, takže jsem je příliš neprožívala. Kupodivu ale sloužily slušně, letos už jsem na nich ale našla nějaké ošoupaniny a navíc mě začala iritovat jejich barva – v hnědém kabátu a vínových kalhotách jsem si připadala jako z cirkusu.Takže jsem si vyrazila omrknout nabídku ústeckého nákupního centra – navštívila jsem Humanic, Deichmann, Reno a CCC (tímto se omlouvám panu Baťovi, ale byla by to zacházka).…

Po včerejším marastu se v neuvěřitelné síle vrátilo sluníčko a bylo takové teplo, že jsme si s kamarádkou daly oběd na zahrádce a seděly při něm v tričkách. Tahle kombinace je moje nejoblíbenější v posledních dnech, jen je tedy důležitý úhel pohledu, jinak jsem v tom svetru jako trochu neforemná koule… Pája přijela jen na skok… … a obě jsme podnikly jeden z posledních kroků k završení svého studia. hadříky: svetr – C&A, sukně – Asos, tričko – H&M, kabelka – Esprit, náhrdelník – Lindex, boty – Steel boots

S bílým tričkem s retro reklamou na Schichtovo mýdlo s jelenem jsem se Vám chlubila již na jaře zde a zde. Nyní jsem se stala hrdou majitelkou dalšího a je za ním ukrytý i příběh. Když jsem se na jaře vydala do ústeckého infocentra koupit to první, ihned mě zaujalo to v růžové barvě, které měli vystavené ve vitríně. Leč jaké bylo mé zklamání, když tytéž růžové kusy, určené k prodeji, měly absolutně jinou barvu – sice růžovou, ale prasátkově. Vyblitou.Když jsem poukázala na rozdíl mezi vystaveným a prodávaným, tak mi bylo řečeno, že vystavené tričko je ještě reliktem ze staré várky, která měla mnohem kvalitnější potisk a stála 2x…

Připadá mi to jako včera, když jsem strkala svetry, kulichy, palčáky a šály do tašek a ukládala je na dno postele, odkud jsem pro změnu vytáhla barevné sukýnky, kraťásky a tílka…Takže dneska proběhl přesný opak. Svetry neměly dostatek prostoru, takže letní věci musely do odsunu. Pohled do mé skříně – zprava komínek svetrů (ty tlustčí mi ještě visí na ramínkách :)), sukní a úplně vlevo šály a čepice.. A nejvyšší foch mého střevíčkového regálku obsadily rukavice – bílé chundelaté, kožené z králíka a podzimní bez prstů. Tenhle svetr je mým nejnovějším přírůstkem, koupila jsem ho před pár dny v C&A. Dlouho jsem podobný styl svetrů odmítala, protože pokud máte nějaké…

I já už jsem podlehla vábení Asosu… Žádné poštovné, balíček byl po týdnu doma a takové radosti 🙂Jen ta platba Paypalem se mi zdá taková podezřelá fousatá, ale holt musím jít s dobou a věřit své bance! Koupila jsem si dvě sukýnky, beanie čapku a nějaká cinkrdlata, takže snad postupně předvedu vše. A momentálně jsou na cestě ke mě dvoje šatečky, tak se jen modlím, aby mi byly! No a zde vidíte první sukni v akci.Vzala jsem si ji včera na křest mezinárodního sborníku o ilustrovaném folkloru, ve kterém měl svůj příspěvek o politických karikaturách 1. poloviny 20. století i kamarád Petr.Při přesunu do pivovárku Na Rychtě mě rychle vyblejskla…

Legíny – pro jednoho základ šatníku, pro někoho domácí oblečení, pro dalšího pekelná hrůza hrůz… Já je dříve brala jen jako to oblečení na doma, maximálně jako nutný spodek k tunikám. cca jaro 2010 Na ulicích jsem byla vždycky vysazená na nesoudné holky, kterým z nohou vytvořily dva nevzhledné sloupy, v horším případě jim obepínaly kráterovitá stehna a dávaly na odiv spodní prádlo. Tudíž jsem se vždy držela zásady, že obnažené legíny ve větší velikosti než je 36 prostě na veřejnost nepatří. http://www.modnipeklo.cz/2011/10/elegantni-peklo/ http://www.modnipeklo.cz/2011/08/slecno-kouka-vam-prdel/ Tohle léto jsem ale zničehonic svůj názor přehodnotila. K elasťákům, které jindy nosím zásadně na sport, jsem si pořídila dlouhé pestré tílko a začala v nich…