Jedna taková legrácka k pátečnímu dopoledni 🙂 (Fotky vznikly k článku, který vyjde v Ústeckém deníku jako PR k programu Erasmus na UJEP)

Lucie si vytunila svůj aparát novým objektivem, takže tady přináším takovou všehochuť prvních pokusů… Výhled z balkonu našeho bytu – konečně můžu pořádně zazůmovat! 🙂 A víkendovky z Aše: Sousedovic nový pesan aneb vzpomínky na Charlieho… Hraní s deštíkem… Když už mi tak zkazil Velikonoce! A tohle je ten čupr nový kanón, se kterým se teď učím…Je to nezvyk, protože extrémně přibližuje, takže na blízkou vzdálenost s ním nevyfotíte nic, přitom paradoxně by měl být speciálně na makro, ale s tím opravdu bojuju, protože když se pokouším fotit nějaký ten kvítek, tak se po deseti rozmazaných flecích podaří jedna úplně náhodou. Asi by to vyřešilo prostudování návodu, ale to eeeeeee…

Zase jsem hrozně aktuální, ale prostě nestíhám – tento článek jsem z velké části napsala hned druhý den po shromáždění na podporu Činoheráku, takže ho tak  i nechám napsaný, i když už to bylo před týdnem… Bitvu na zastupitelstvu jsme prohráli, ale válka s vedením města běží v plném proudu… Včera se nás na tisíc sešlo na Lidickém náměstí a opakovaly se úryvky ze zasedání zastupitelstva i starších záležitostí ohledně kauzy ČS. Shromáždění prakticky nic změnit nemohlo, ale z toho, že se nás tam sešlo tolik, všichni pozorně poslouchali proslovy řečnících a z davu mávalo množství trefných transparentů, to jsem vnímala velmi pozitivně. Už toho prostě bylo dost. Činoherácká kauza…

I bulvární splaškoviště občas mile překvapí. Když na mě minulý týden ze stojanu s časopisy zamrkala Audrey Hepburn, skončil jakýsi speciál Rytmu hnoje …eeh života ihned v mém košíku. A byl to milý soubor obrázků na prohlížení. Texty už horší, ale holt nemůžu nebýt nezdeformovaná 🙂 A náhodou jsem tak dostala tip na knihu “Móda v ulicích protektorátu”, kterou si rozhodně musím sehnat. zdroj První republika je jednoznačně mé nejoblíbenější historické období a já si často představuji, jaký život měli tehdejší lidé, jaké by to bylo psát do novin o tehdejší úžasné elegentní módě jako novinářka Milena Jesenská. Mimochodem – její životopis je skvěle napsaný a přečetla jsem ho jedním…

Ústecký deník, pondělí 3.2.2014

Když by lidé chtěli zavzpomínat na to, kdo je držel nad vodou, když začala nacistická okupace, tak je mezi prvními napadne Voskovec a Werich.Ti, kteří prošli koncetračním táborem v Terezíně, nadšeně vyprávěli, jak tam Freddy Hirsch s dětským souborem hráli divadlo, vzpomínali na rozpravy s Karlem Poláček či na hudebníka Pavla Haase.A co patří mezi hlavní symboly Pražského jara? Umění! Československý film, divadlo, literatura… A s kým se poté normalizátoři vypořádali jako první?!Mocipáni  se totiž umělců vždycky báli. Umělec je člověk, který vám představí realitu z jiného pohledu. Vypíchne absurdno. Zparoduje lidské konání. Nastaví společnosti nekompromisní zrcadlo. Činoherák měl ve svém repertoáru něco pro každého. Mezi jeho hrami byly perly…

Pokud si chcete stejně jako já užít vánoční atmosféru, ale z klasických koled, kde dojemně pěje dětský sbor, máte osypky, pokud slyšíte víc jak tři za sebou? Nechcete v každé sloce slyšet o požehnání, andělech a božím synáčku, protože nejste věřící a tenhle význam Vánoc Vás nebere? Poslední tři roky jsem si v převánočním čase sestavovala mix “tak trochu jiných” vánočních písniček, které bychom si mohli pouštět třeba v práci. Samozřejmě nejsem všeználek, určitě jich existuje ještě mnohem víc a možná Vám také některé z mých tipů mohou přijít stupidní. Proto sem s dalšími, ráda poznám další!Nehledejte v tom žádnou spojovací myšlenku, prostě některé jsou vtipné, některé ironické, něco brutál…

Poslední týden před Vánoci jsem čirou náhodou byla hrozně kulturní. Dva dny po sobě v Činoherním studiu, pěkně polaskat ducha. Středeční představení Beze světla/Kein Licht stálo na úžasném vizuálním zážitku a hlavně díky němu bylo možné přednášený text, který byl svým ražením určen pro náročného diváka (jméno nositelky Nobelovy ceny za literaturu Elfriede Jelinek jsem sice slyšela poprvé, ale zdá se, že minimálně na katedře germanistiky je to zásadní pojem), téměř samovolně a jakoby mimochodem vstřebat, ač přehršel slov docházel k mému v ten den velmi unavenému mozku jen velmi klikatými cestičkami. zdroj Vize postapokalyptického světa byla velmi znepokojující a já si poté vykračovala namrzlým Ústím přes celé město domů…

Ke konci minulého týdne začal přesně ten typ podzimu, který nesnáším. Zima, déšť, lezavo. Celý den v práci na mě padá spaní. Cestou domů jsem pořádně zmokla a se mnou i můj nový klobouk. A představte si, že mokrý začal smrdět sírou. Mám dilema, zda to je materiálem (štítek říká 100% vlna) nebo složením ústeckého deště. Tady je možné všechno… Navíc se pěkně nacucal, takže na mé hlavě přibral dvě kila a začal mi přepadávat dopředu. Fuj, fuj, fuj! Do trolejbusu vlezete jak do prádelny a rozhovor s kamarádkou slyšíte jako z dálky a ještě zavření v sudu, protože kolem vás šustí a hučí voda, kterou rozrážejí jedoucí auta. A mám každoroční problém s botama.…

Kdo jste ještě nikdy neslyšeli o tomto projektu, tak tady je malá osvěta.V Ústí se konal již po osmé, pro mě to však byla první návštěva. A byla jsem nadšená. Každé vydání se pořádá v jiném prostoru a tentokrát bylo zvoleno již několik let zavřené kino Hraničár (starý prostor musel ustoupit multiplexu v nákupním centru :/ ) (Zdenka s Lukášem si drží lukrativní místa :)) Úžasné občerstvení – pizza s řepou, smetanový quiche, čokoládový koláček a švestkový košíček 🙂 Svoji tvorbu představil například hudební skladatel a výtvarník (a taky bývalý potenciální prezident) Vladimír Franz. Jednalo se o prázdninové malby s motivy řek. Bez vtipného a vyčerpávající komentáře bych ale asi…