Ohlédnutí za srpnem

Koupačka na Miladě spolu s freťákem Joeffreym…

S Pavlou jsme si daly inlinový rekord z Malého Března do Děčína a zpět – 30 km 🙂

Ko(č)anda!

Navštívila mě čerstvá novomanželka Pavla a kromě jiného jsme spolu vyzkoušely novou restauraci v Ústí: Mongolskou!
Byla jsem na jejich kuchyni moc zvědavá a zvášť mě nadchly jejich masové taštičky. Do všeho dávají směs vepřového a hovězího, čekala jsem to pikatní, ale nebylo, ale i tak to bylo výborné. Zvlášť tedy ty taštičky – těsto bych přirovnala ke kombinaci bramboráku a palačinky, což si v mém jazyce přeložte jako gastronomické nebe.
Doufám, že se tato maličká restaurace udrží, protože se nachází v prostoru, kterému říkáme prokletý – dosud žádný podnik se dlouho neudržel, ač jsme do nich chodili rádi. I my s Pavlou jsme tam v době náštěvy byly jedinými hosty. Obsluhoval nás nepříliš dobře česky hovořící číšník, údajně Bulhar, ale byl hrozně milý (asi se snažil i nebýt vlezlý, ale příště bych si dala i druhé pivo, kdyby se přišel zeptat, zda ještě něco chci…) a dokonce za mnou běžel přes dvě ulice ven, protože jsem u nich vytrousila zaměstnaneckou kartičku.
Více o podniku si můžete přečíst zde! 

Když už jsme u jídla…
Víkend v Ústí pro mě po delší době znamenal nějaké to motání kolem plotny a hlavně jsem zužitkovala cukety z naší zahrady.

Poprvé jsem také dělala chia pudding: ze sójové vanilkového mléka a navrch bílý jogurt, oříšky a kanadské borůvky, taktéž z naší sklizně 🙂

Pustila jsem se také do dalších kreativních činností, abych se trochu odreagovala od psaní diplomky, které mi prakticky vyplňuje veškerý volný čas.
Vytáhla jsem malířšký stojan a jeho stav velmi výmluvně vypověděl, že už jsem nemalovala opravdu pekelně dlouho…

Jedna dokumentační fotka, kterak si sama na sobě zachycuju lidskou anatomii v potřebném nastavení a úhlu na svůj nový obraz 🙂

Nutnost vytvořit si k psaní DP přehledný časový harmonogram mě dohnala k výrobě praktických nástěnek, kterým jsem se dlouho bránila, protože mě odpuzuje představa milionu na jednom místě visících papírků, zatím to ale vypadá přehledně 🙂

Důsledně také aplikuji svůj nový vychytaný systém, jak číst knihu, abych se přitom vyhnula zdržujícímu vypisování a přitom nezapomněla nic důležitého, co je třeba do výsledné práce dát.
Ač je to moje druhá diplomka a celkově snad dvacátá odborná práce v řadě, tak se stále učím, jak její “výrobu” zefektivnit, a dokonce mě napadlo, že bych po jejím dokončení mohla vydat studentský manuál! 😀

K tematice předválečného a válečného Ústí jsem vypátrala tyhle dva memoáry a jsou boží, hlavně tedy ten první titul, který již dočítám a chechtám se na každé stránce, protože styl psaní a hlášky jsou opravdu skvělé. Trochu složitější už pro mě jako nerodilého Ústečáka je se vyznat v tom, kde byl jaký dům a ulice, protože i když si myslím, že mám Ústí prochozené dost dobře, tak někdy se prostě nechytám, zvlášť když se toho spoustu změnilo i za posledních pár let.

No a to nejvtipnější.
Knížku jsem si našla přes katalog knihovny a tam pak strávila minimálně čtvrt hodiny lezením po kolenou, abych ji vypátrala v nekonečném fochu s cestopisnou literaturou.
Večer jsem pak doma ve své knihovničce pátrala po něčem jiném a tu samou knížku našla! Před pár měsíci jsem se totiž nachomýtla k likvidaci nějakých přebytků z Kaiserovic nakladatelství Albis International a k této knize přišla jak slepá k houslím 🙂
Donutilo mě to ale k zásadnímu kroku: musím si ke své knihovně vytvořit katalog, do čehož jsem se hned pustila. Už mi zbývají asi jen poslední dvě poličky… Ještě si nechám vyrobit vlastní razítko s Exlibris a pak už to bude úplně perfektní.

A na závěr moji nejmilejší, bez kterých by můj čas byl o moc chudší a smutnější… 

…A to by byl vyčerpávající report k sprnu, tento týden se tak radiálně ochladilo, až mám pocit, že to horké léto se rozplynulo už jen v matné vzpomínky. Koncem týdně se však chystáme na dovolenou mírně na jih, tak snad nás ještě prohřáté dny čekají!