Turecké užívání…

Jak jsem se těšila na řecké jídlo na Kypru a turecká kuchyně pro mě představovala hlavně kebab a ty naprosto odporné sladkosti s mejdlovou příchutí růže, tak teď obracím o celé kolo!
Turecké jídlo nemělo chybu už od první svačiny v letadle…
Dobře, jehněčí se svojí nasládlou pachutí mě úplně nenadchlo (mám dokonce pocit, že i hovězí kebab vařili ve společném kotli s nějakym mněhnětem, protože smrdělo stejně), ale všechno ostatní ano!

První den jsem decentně ochutnala místní nejrozšířenější pivo Efes, ale protože přivítání s účastníky bylo spíše vinné, tak jsem nezůstala pozadu. Tím u mě víno skončilo, nebylo nic extra a ráno jsem ho cítila, takže – po zbytek pobytu už jen pívo. Má sice 5 voltů, ale přišlo mi slabší než naše, taková horší desítka. Vtipné ovšem bylo, že v Turecku zřejmě nebývá zvykem, že by si ženy v restauracích dávaly pivo. Pokaždé, když číšníci nějaká piva donesli, tak to mé tam zůstalo poslední a hrozně zmateně pátrali, pro koho u stolu by mělo být. No pro mě přeci určitě ne! 🙂 Když se to zopakovalo asi po šesté, tak už jsem byla terčem vtípků 🙂 

První Efes u moře 🙂

Rybičku jsem si vybrala pěkně čerstvou 🙂

Stůl před žranicí. Skvělé jídlo v extrémním množství.

Avizovaná rybička byla až snad dvacátým chodem… Poprala jsem se s ní hůř než stařec Santiago! 

Sobotní oběd přímo u moře. Obsluha lehce neschopná a nevěděli, co vlastně mají nebo nemají, ale kdo by to v tak krásném dni a na tak krásném místě řešil…

Výhled zpoza talíře…

Jehněčí žebírka (steak bohužel neměli a hlad byl hlad)

Tuhle porci čokošky jsme dostali jako nečekaný dezert 🙂

Absolutně nejskvělejší turecký zákusek, který mi objednal můj turecký kamarád Hakan v echt tureckém bistru na tržišti. Bylo to horké a příjemně sladké, uvnitř byl sýr a nějaká zelenina (fakt!) a navrch zmrzlina! <3 D.O.K.O.N.A.L.O.S.T.!

Typický turecký čaj v tulipánové skleničce. Turci to do sebe obracejí jako panáka 🙂

Tohle byla poslední večeře v Turecku. Zapadli jsme do náhodně vybraného bistra cestou do hotelu a nemělo to chybu. Snad jen, že bistro bylo tak tradiční, že neměli ani kapku alkoholu. Za to jsme ale po jídle dostali automaticky čaj!

 A poslední pivo na izmirském letišti… Nejdřív mě zaujala lahev a pak jsem si všimla, že je nefiltrované. Chuťově už se to lehoulince blížilo našem pivům 😀

…ale nejdůležitější stejně bylo, že bylo studené!

Hmm, asi mám hlad a chci zpátky!

Poděl se o článek na Facebooku