Jak více číst?

Od dětství se považuji za knihomola a je to jedna z mála nálepek, o kterou nechci přijít.

Jenže kdyby mě někdo sledoval posledních několik let, zjistil by, že už dávno žádným knihomolem nejsem.

Klasická výmluva – nemám na to čas.

I když ale čtu tak tristně málo, dělám stále plno věcí, které mi navozují ten pocit, že jsem vlastně stále ve hře – čtu si recenze na Databázi knih a Goodreads, sleduji různá knihkupectví a mám i docela slušný přehled o tom, co zrovna vychází, co je populární a co vyhrálo jakou cenu, a hojně čtu diskuze o čtení a knihách.

Někdy si nadávám, že je to šílený žrout času a kdybych se zase nezasekla v nějaké stupidní diskuzi na Facebooku, kde si ve 200 komentářích lidé navzájem nadávají, mohla jsem mít přečtenou minimálně jednu kapitolu.

Ale na druhou stranu mě tyto diskuze nakoply k tomu se svým přístupem a nespokojeností něco udělat.

Oblíbené a zároveň nenáviděné téma mnoha těchto diskuzí je kolik přečtete knih za rok (a protože právě nový rok začal, toto sčítání dosáhlo u diskutující nejvyšší intenzity).

Vážení, já za rok 2019 přečetla NULA knih.

To neznamená, že jsem nečetla nic, mám jich asi pět rozečtených a někde už jsem i poměrně daleko, ale zkrátka do konce jsem nedotáhla žádnou.

Předtím, než jsem se pustila do tohoto článku, jsem si udělala malý průzkum. Nechci vám totiž servírovat nějaký trapný seznam plný obecných klišé, kterých je internet plný.

Co mohu doporučit, je podcast Mileniálky čtou a epizoda Kde bereme čas na čtení, a potom tento článek, který je hodně praktický co se týče výběru knih a zaznamenávání myšlenek z nich.

A teď už mé osobní tipy:

Aplikace Blinkist (pokud vládnete angličtinou)

Poslední roky jsem zjistila, že mě víc a víc táhnou seberozvojové knihy, psychologické příručky a návody na marketing. Beletrie tak byla velmi zatlačena do pozadí.

Jenže při čtení každého dalšího zaručeného návodu na lepší život jsem si uvědomila, že tyto knihy se tváří hrozně přelomově, ale ve skutečnosti je to pel mel informací, které už vlastně dávno znám, jen to někdo hezky a přehledně poskládal a doplnil o osobní příběh.

A tahle aplikace mě nadchla, protože vycucává všechny možné non-fiction knihy a v 15 minutové audioverzi nebo textové sumarizaci se dozvíte základní myšlenku a nosné body (blinky) jednotlivých knih.

Aplikace je placená, ale nelituji jediné koruny, a to rozhodně neposlouchám pravidelně nebo často.

Ušetřila jsem totiž mnohem víc za knihy, které mě lákaly ke koupi, ale po vyslechnutí obsahu už vím, že bych tak nadšená nebyla, protože nepasují zrovna na situaci, ve které jsem, a přitom anotace mě trochu zmanipulovala, že jsem doufala, že je to kniha přesně pro mě.

Mluvím teď třeba o The life-changing magic of not giving fuck nebo Start with why. Ne že by mi připadaly úplně bezcenné, ale spíš mi zapadaly spíše do businessu než do osobního života.

Takže tím jsem vytěsnila čtení rozvojové literatury a teď pojďme udělat další místo na beletrii:

Všudevlezlá čtečka

Tím mám na mysli, že je tak nenápadná, že ji mohu mít pořád v kabelce a využít veškeré fronty, čekačky a prodlevy.

Docela vážně přemýšlím o pořízení nové, ač ta moje současná je stále jako nová. Vadí mi, že nemá podsvícený displej, a tak je pro mě hůře využitelná třeba v létě na smrákající se zahradě nebo v noci, kdy nechci lampou rušit zbytek rodiny.

Mnoho lidí čtečku vytrvale odmítá (opět postřehy z diskuzí), protože říkají, že potřebují třímat TEN papír a čichat ho. Naprosto chápu, ale většinou mám v dosahu nějaký blok na poznámky a ten voní také. Spíš mi u čtečky chybí ten pocit vidět, kde už v knize jsem (považuji za magické být za polovinou knihy). Ve čtečce vlastně nevíte, kolik má kniha stran (v té mé to tedy tak je. Mám tam jen orientační procenta.) a to může čtenáře trochu znervózňovat.

Starší článek o tom, jak jsem si pořídila čtečku, kterou aktuálně používám, najdete ZDE.

Audioknihy

Těm jsem se dlouho vyhýbala a teď mě to štve, protože už jsem mohla mít za sebou kvanta skvělých příběhů. Dlouho jsem sama sebe přesvědčovala, že abych si příběh užila, tak ho musím mít před sebou, zpomalit či zrychlit, kdy já chci, a že je to vlastně žrout času, protože vypravěč to určitě čte na můj vkus děsně pomalu a já neobětuji dvacet hodin jednomu románu.

Jenže když fyzickému čtení opravdu nezvládám věnovat více času, tak všechny ty knihy stejně zůstanou nepřečtené. Nehledě na to, že já při poslouchání nikdy nemám nohy nahoře (docela bych si to přála zažít, ale skutečně to teď nevychází). Většinou při poslechu řídím auto, vařím, uklízím, nakupuju nebo tlačím kočár. A všechny tyhle činnosti to mnohonásobně vylepšuje.

A způsobuje zajímavé asociace.

Například pasáž z Kmotra, kde je detailně popisována vražda Sollozza a McCluskeyho, mám čerstvě spojenou se zavíjením španělských ptáčků. Šlo to k sobě perfektně!

Závěr

Snažím se mít na paměti, že je vše o prioritách a s větou nemám čas zacházím velmi opatrně. I v duchu.

Často si sedám k počítači, třeba když se dítě zázračně zabaví něčím v kuchyni, a říkám si – “Než začneš dělat něco užitečného, stejně půjdeš jako první na Facebook a zabiješ deset minut u první debilní diskuze, která na tebe vyskočí. Je to tvé pravidlo. Dneska to nebude jinak. Nechceš to změnit rovnou a po té knize támhle ve skřínce sáhnout? Co přečteš, to přečteš. Není to závod.“

Kromě času jsem mistr výmluv jak se vyhnout zkoušení novot. Takové to negativní nastavení, kdy předem vyhodnotím, že mi to nebude vyhovovat.

Stačilo se dokopnout k akci a teď je ze mě žhavý lobbista za audioknihy. Dokonce uvažuji, že si v mluvené verzi pořídím některé z knih, které vlastním tištěné. Protože fakt chci znát jejich obsah, ale tak nějak tuším, že se k nim příštích pět let nedostanu.

Vlastnictví čtečky také trochu pomohlo potlačit můj materialismus. Miluju hromadění knih, jenže teď jim mé prostorové podmínky nepřejí. Máme malý byt a všetečné dítě, které již vleze všude. Za poslední rok jsem si koupila minimální množství knih a poslední čtyři jen ve verzi e-knihy.

Ze začátku bylo i toto těžké – e-kniha stojí téměř stejně jako tištěná, ušetříte v lepším případě třeba 50 Kč. A už to mi dělalo problém, protože v kupičce nehmatatelných dat jsem tu hodnotu viděla obtížně.

Ale je to jen o nastavení mysli – hromadění čehokoliv, i když se jedná o knihy, zkrátka omezit chci, data jsou zároveň cestou do budoucnosti – je potřeba myslet na ekologii a třeba také na to, že nemusím příštích dvacet let sedět na zadku v Aši. Je mi tak milejší už nyní investovat do knih, které mě budou moci bez zatížení doprovázet kamkoliv.

A po jejich nákupu jsem nakonec zažila skvělý pocit – ušetřila jsem za poštu, za složité balení a přepravu a měla jsem hotové čtivo k dispozici do dvou minut. Výhody: úspora místa, času pro vyzvedávání zásilky a možnost mít s sebou hromadu knih kdekoliv a vždy si spontánně vybrat, jestli mám chuť na marketing nebo dobrodružný román.

Odstranila jsem i menší překážky, které mě brzdily:

• pořídila jsem si bezdrátová sluchátka, protože rozmotávat chomáč drátu už mě vážně přestalo bavit. Cena AirPodů a podobných mě dost šokovala. Ty moje stály šest set korun a jsem moc spokojená!
• můj muž nám zaplatil rodinný tarif pro Youtube. Jemu totiž došla trpělivost s otravnými reklamami. Výhoda pro mě? Youtube je plný audioknih a v prémiovém účtu si je můžete stáhnout do paměti, takže poslouchám offline. Momentálně již zmíněného Kmotra.

A co vaše výmluvy: proč vy nečtete více nebo kolik byste si přáli?