Leden

Pro zavzpomínání na první měsíc nového roku malá rekapitulace…

Leden jsem zahájila svým zatím nejradikálnějším zastřižením. A mám pocit, že je to konečně to pravé 🙂
Ne, že bych netoužila po dlouhých vlasech, to zase jo, občas se mi zasteskne… Ale tohle je tak krásně nenáročné na údržbu, stačí se podrbat a mám stajlink, nad to prostě není 🙂
Nevýhodu mám jen při cvičení, protože tato délka nejde zagumičkovat, a tak mi padají prameny do obličeje (čelenku jsem zkoušela, ale vypadá to hrozně a o pohodlnosti být řeč také nemůže).
Tady je mám vyžehlené ihned po ustřižení…

…a takhle vypadaly druhý den:

Dárek, který jsem nadělila sama sobě hned po Vánocích. Prostě splněný sen, jen doufám, že budu mít dost času se s ním pořádně naučit.

Hehe, památeční kus látky, na kterém jsem si zkusila první stehy.

Přestala jsem nakupovat hadříky… a přesedlala na knihy. To jsem celá já. Jak se krotím onde, rozjedu se tuhle.
To jsem takhle sháněla jednu knihu… a nakonec mám nových knih celý fascikl. Jsem totiž strašná ekonomka a koupit si jednu a zaplatit přitom nehorázné poštovné by mi jen tak nedalo. Takže je potřeba nakoupit víc, aby se to rentovalo, že – pak si totiž můžu říct, že poštovné za každou knihu bylo třeba 10 Kč a to už se přeci vyplatí!

Onou sháněnou knihou bylo cokoliv krásného, přehledného a úžasného pro šicí začátky. A jakmile jsem si vzpomněla na Tilly a její blog Tilly and the Buttons, který jsem kdysi dávno nadšeně sledovala, a uvědomila si, že jí celkem nedávno vyšla kniha a navíc pro začátečníky jako jsem já (skvělá a podrobná recenze proběhla i na Módním pekle), tak nebylo co řešit.

K Lásce na první steh jsem přihodila i dva kousky od nejskvělejšího Kundery.

Velká kniha o psech je prostě dávná vzpomínka na mou nejoblíbenější knihu z dětství, kterou jsem měla půjčenou z knihovny snad několik let v kuse a díky ní se rozhořela má vášeň pro irské setry 🙂
Usmyslela jsem si, že knihu seženu, a díky množícím se internetovým antikvariátům jsem měla okamžitě štěstí. A spolu se Psy letěl do košíku další Kundera a má další oblíbenkyně: Karolína Světlá. Toto Melantrichovo vydání Frantiny má dle mého velmi podařenou obálku, s těmi současnými romantickými kýči se to ani náhodou nedá porovnat! Už ji mám několik dní rozečtenou, tak jsem zvědavá, jestli překoná mou nejoblíbenější knihu této autorky – Kantůrčici.
Řeka Bohů je další dávna vzpomínka… Milovala jsem jako dítě ten trojdílný film Tajemství řeky Bohů, kde geniální otrok Taita postavil svému faraonovi hrobku pod vodopádem a přitom kryl tajnou lásku jeho ženy, kterou sám miloval… Knihu jsem četla kdysi dávno a zhltla ji snad za tři noci a pamatuji si, že mi ji dokonce půjčovala kamarádka Kristýna až z plzeňské knihovny, protože u nás nebyla k dostání. Následně jsem prožívala dlouhé Smithovské období a bylo to úplně něco jiného než jsem četla do té doby a strašně jsem chtěla také psát dobrodružné romány. Po Řece Bohů mě nejvíc dostalo Pobřeží v plamenech – bylo to o šíleném boji o přežití  a dost drsné a kruté.
(Božínku, já až teď pří googlení odkazu zjistila, že to bylo taky zfilmované! No tak to musím okamžitě vidět!!!)
Četli jste něco od Wilbura Smithe?

Pokoušela jsem se o něco jako falešný cheesecake a to žluté, co po něm plave, byl můj první domácí karamel!

A nejlepší zelenina na světě! 🙂

Nejroztomilejší Škrabilka Otravná, která vás bezpečně nenechá v klidu pracovat… Jakmile si totiž Benďu necháte uvelebit na klíně, začne vás terorizovat – buď váš klín není dost pohodlný, dost prostorný, svetr dost široký, aby se pod něj vešel i on! :))

A jeden z radiokativních východů slunce v práci… Ano, pracujeme od kuropění!

…Naštěstí už se nám dny zase prodlužují.
Doufám, že si je užíváte v poklidu… a třeba máte spoustu času na čtení, šití či pečení… 🙂

Poděl se o článek na Facebooku