Životopisy // Biographies
Poslední roky se docela vyhranil literární okruh, ve kterém se pohybuji. Hlavně za to tedy mohlo studium – nejvíce času mi sežralo čtení odborných historických knih, ale sem tam se našel čas i na nějakou klasiku (a tam se často vracím k titulům, které už jsem četla několikrát, ale stále nemám dost). Sci-fi ani detektivky mě nikdy nelákaly a současný trend young adult mě dosud úspěšně míjí… Před rokem se ale začala celkem slušně doplňovat police v mé knihovně, určená životopisům.
Zase za to ale mohlo moje studium historie – sáhla jsem po životopisu rakouské kněžny Stephanie von Hohenlohe, o které jsem vám psala zde, a u té jsem si uvědomila, jak jedinečnou záležitostí biografie či autobiografie jsou… Doplní vám mnohé informace, které jste třeba v běžném historickém přehledu nezaznamenali a hlavně vám ukáží subjektivní pohled, jak mohl danou situaci prožívat skutečný člověk dané doby a třeba vás to donutí mnohá dosud plně přijímaná fakta trochu zpochybnit nebo jim minimálně dodat lidský rozměr. Samozřejmě Stephanie nebyla mým prvním životopisem, na to jsem na světě už docela dlouho, abych se jim dosud vyhnula 🙂
Spíš jsem si pro sama pro sebe otevřela takový seriál…
A ráda bych ho tu prezentovala.
Na svůj první životopis si pamatuji poměrně jasně. Nebylo mi tehdy ani patnáct a začalala jsem v sobě živit sen stát se filmovou režisérkou. Z dnešního pohledu možná úsměvná představa, protože mě těžko můžete považovat za nějakého velkého filmového fanouška, což je asi první předpoklad takové touhy :). Ale byly časy, kdy to bývalo jinak a hlavně jsem na to měla čas! A možná na tom měl nemalý podíl i tehdejší velmi populární teenagerovský seriál Dawsonův svět, kde hlavní hrdina toužil být dalším Spielbergem.
Když jsem tento článek začala psát (což už se teď počítá skoro měsíc zpět), ani ve snu by mě nenapadlo, že jen dva nebo tři dny poté mě zastihne zpráva, že právě osobnost, které patřil, zemřela.
Možná už tušíte.
První životopis, který jsem přečetla, patřil Miloši Formanovi.
A že dodnes patří mezi mé srdeční záležitosti, tak jsem si ho po letech pořídila i do své knihovny a dokonce i jeho pokračování. A doufám, že se co nejdříve dostanu k jeho znovupřečtení, protože některé pasáže mi zní v hlavě i po těch letech a možná že teď jako dospělejší a sečtělejší v něm naleznu něco, co tehdy můj pubertální mozeček ještě nedokázal pobrat…
Druhým životopisem byla opět kniha o životě režiséra a to legendárního Federica Felliniho. Toho jsem přelouskala během dovolené v Itálii, což tak nádherně pasovalo, protože většina knihy popisuje jeho dětství v Rimini, které ho inspirovalo pro své pozdější filmy. Musím ale přiznat, že jsem se na žádný z jeho filmů ještě nepodívala! Minimálně Amarcord bych měla napravit, protože komické postavičky, které posléze promítl do filmu, popisoval v knize naprosto kouzelně.
Pak jsem měla období vzpomínkových knih na koncentrační tábory… To se mě drželo dlouho, ale po dopsání diplomky o odbojářce Anně Pollertové a její rodině, jsem si musela dát od tohoto tématu očistnou pauzu a zatím jsem se ubránila všem návratům zpět.
Nyní na mě čeká v mé knihovničce čeká několik desítek lákavých titulů a abych si udělala nějaký pořadník, začala jsem těmi, které se největším dílem odehrávají za 2. světové války (ale tedy mimo ty koncentráky!). Jednu už mám za sebou a recenze přívětivá nebude ani trochu, takže o tom vám povím příště.
Máte i vy nějaký oblíbený životopis, který bych rozhodně neměla minout?
Ráda nasbírám nové tipy!
EN:
I want to start here my private article series about reading biographies and autobiographies.
The first autobiography I remember, I read it when I was 15, was the life of director Miloš Forman. He passed away few weeks ago, so I have one more reason to remember on it and to read again…
His life was very powerful and his stories very smart, funny and for me some of them very memorable.
The second was also a life of a director – famous Federico Fellini.
(When I was 15, my big dream was to be a film director one day :))
Today it can sound funny because I am not a big movie fan…
Than I read a plenty of books about memories of concentration camps… After I have finished my diploma thesis, I must take a break of this topic.
Dozens of biographies are waiting now in my library and I had to decide where to start! So now I am reading those which are taking place during second world war most of the time (but no more concentration camps!).
I have already finished one and my review will be here soon. And I can tell you, it will be not positive at all.
Do you have some favorite biography or autobiography?
I will be grateful for new tips!
5 komentáře
andrejak diary
Já na životopisy moc nejsem, ale který mě opravdu zaujal byl Steve Jobs. To mě tak pohltilo, že jsem na jednu stranu chtěla hnedka zakládat nějakou firmu a na druhou mi úplně běhal mráz po zádech z toho, jaký on byl vlastně blázen. Takže Jobse fakt doporučuju!
Lucie
Jé, tak půlku Jobse jsem si vyslechla jako audioknihu a taky mě to dostalo. Viděla jsem i film, ale jako člověk si teda moje sympatie nezískal…
Anonymní
Taky na životopisy moc nejsem, resp. rozhodně mě nebaví ty psané někým druhým, to už spíš autobiografie… Nicméně tvůj článek mě přiměl, abych si prolustrovala svůj profil na Databázi knih a zjistila jsem, že jsem nakonec knížek s nějakými životopisnými prvky přečetla docela dost 🙂 Z těch "oborových" to je třeba Bismarck, Chruščov, Velitelem v Osvětimi nebo Byly jsme tam taky, ovšem nic z toho není klasické životopisné dílo (možná trochu ty první dvě). Prapodivné čtení byl Magický život Aleistera Crowleyho, ale to proto, že byl bizarní lidská existence. Krásná a originální je Zeď Petra Síse, poučné i pro děti. Pak jsem četla různé paměti, většinou literátů nebo umělců. Na co se ovšem už delší dobu chystám, je Autopsie od Juraje Herze a paměti Otakara Vávry – a to proto, že zažili podstatnou část 20. století, a tak nejde jen o sféru filmu.
zazvorek
Lucie
Asi se znovu mrknu na Tvůj seznam na Databázi! A už jsem ho párkrát studovala 🙂 Je vidět, že není třeba životopisy cíleně vyhledávat, aby jich člověk pár suprových přečetl… Z těch dějepisných si taky pamatuji pár perel… Karel V. od F. Seibta se mi třeba četl skvěle a výborný byl Petr Veliký od Massieho. A děkuju za tipy na Crowleyho, Herze a Vávru, napíšu si je na seznam 🙂
Anonymní
Jo Karel V. byl vlastně taky skvělej! Jedna z mála knih ke zkoušce z Dršky, co mě bavila číst 🙂
zazvorek