Ples FF

V pátek proběhl dlouho čekávaný ples Filozofické fakulty. A bylo to moc pěkné, sál narvaný – když si vzpomenu na svůj první před čtyřmi (nebo pěti?) lety, kdy bylo obsazeno jenom pár stolků! Kapela Bonit naprosto výborná (http://www.bigbandbonit.com/) – spojení saxofónů a jiných klasických nástrojů s takovými těmi rasta-bubny fungovalo perfektně, výborná zpěvačka a hráli krásně i na poslech, nejen k tanci. Pivo stálo lidových 22Kč, všude přátelé a známí. A na svých nových botičkách jsem dokázala bez větší újmy stát až do jedné ráno. Jediná zrada byl slibovaný guláš, na který se nějak zapomnělo.

Společenský sál SETUZY na dobové fotografii (budova s hákovým křížem) – až na nacistickou výzdobu vypadá dodnes úplně stejně.

Domácí přípravy:

šaty: Orsay, lodičky – New Yorker, psaníčko – Elle, květina – F&F, bižu – z trhu, půjčeno od kamarádky

Účes mi vytvořila Eliška podle tutorialu na tomto blogu: http://www.sheletsherhairdown.com/2013/02/video-tutorial-braids-and-bun.html a musím před ní smeknout, protože to měla hotové za pár minut. Někdy si říkám, jestli jsem neměla jít někam na učňák na kadeřnici, třeba bych se naučila aspoň něco praktického do života…

A zde už fotky ze samotného plesu:

S Eliškou jsme si jako lokalitu k focení vybraly vstupní chodbu do sálu a to především kvůli její dobové patině. I když, v celé budově byste našli jen málo koutů, které tu patinu nemají.
Včetně příšerných záchodů, které se ucpaly po prvních dvou hodinách plesu.

 

 A dokumentace našeho exkluzivního klubu vyznavaček punčoch se švem 🙂

 U této série fotografií máte možnost porovnání – první fotka je focena náhodným kolemjdoucím, kterému jsem svěřila svůj foťák, a tu druhou pořídil příslušník organizace Párty Ústí se skoro půlmetrovým objektivem.
Když jsem o jednu fotografii požádala kamaráda Kubu, jen se na mou černou krabičku ošil a drze se zeptal, zda u sebe nemám FOŤÁK. Nojono, asi bych si zasloužila lepší aparát. Budu muset vydržet do promoce.

Tímto slavnostně končím letošní plesovou sezónu a kráčím vstříc jaru a venkovním radovánkám.

Jen jeden postřeh: Je to peklo jít na ples sama. Potkala jsem tam sice spoustu přátel a každou chvíli seděla u jiného stolu, ale tíha nějaké depky na mě stejně dopadla. Když jsem se rozhlédla, tak úplně bilo do očí, že tam všichni byli v páru. A když ne se svým legitimním patnerem, tak alespoň s kamarádem, ale u každého bylo zřejmé, že tam s někým přišel, s někým odejde, má s ním zajištěno alespoň několik tanců… Příště už takhle nevyrazím. Tak to abych už začala šetřit na úplatek 🙂

Poděl se o článek na Facebooku