Várka podzimní sebestřednosti | Příběhy z vily Stein

Je to se mnou hrozný, ale letošní podzim nemám moc jiných fotek než selfíček.
Jsem totiž deprimovaná a deprivovaná.
A asociální.
…ale pěkně oblečená!

Podzim pro mě znamená možnost vynosit to nejhezčí z šatníku, ale já už hrozně dlouho nikam kromě práce nechodím, takže nemám šanci se v tom světu ani patřičně ukázat! (Strašný problém, já vím!). Kolikrát si i ráno říkám, jestli má vůbec smysl si patlat byť jen tu řasenku, když budu stejně jen devět hodin mžourat do monitoru a po návratu do bytu v tom vesele pokračovat.

Ale jak už jsem si jednou odpřísáhla, že ze mě nikdy nebude šedá myš, tak není cesty zpět a psaní diplomky není výmluvou!

Tahle bundička (Private Member – pamatujete?) je stará nějakých deset let a za tu dobu jsem už tolikrát přemýšlela, že se jí zbavím 🙂 No, tak ne! Mikina, klobouk – Pimkie

Skok do současných dní: nejdůležitější je neztratit dobrou náladu, což je při pohledu na tyhle rukavice zaručeno 🙂

(rukavice Asos – už loňské)

(Lacláče – New Yorker, košile – F&F)

Podzim je taky skvělý start pro mé punčocháčové řádění. Chtělo by to postupnou dokumentaci mé monstrsbírky, takže se na to budu snažit myslet!
Tady jsou letošní přírůstky, oboje z Gate, takže je máte šanci také sehnat!
Jen si v obchodě dejte pozor, kde jsou na nich přicvaknuté takové ty pípáky proti krádeži – příliš tam nad tím nepřímýšlí a třeba na těchhle punčocháčích mě na vykousnutou díru upozornila až kolegyně.