Kompostujeme

Už před časem mi začala vrtat hlavou myšlenka, že by moje domácnost nádherně využila domácí kompostér. Drtivá většina obsahu mého koše na směsný odpad je totiž tvořena přesně tím, co by se dalo krásně zkompostovat – pytlíky od čaje, kávový lógr, šlupky od banánů a odřezky všemožné zeleniny.
Jak začínají venku (a tím pádem i v panelákovém bytě) stoupat teploty, začíná mi být tento odpad v koši dost nepohodlným. Musím totiž koš vynášet i 2x týdně (nesnáším vynášení koše!), protože nemíním doma čichat žádné metanové zplodiny. A to ještě nepřišel čas octomilek…

Před Járou jsem se o tom jen letmo zmínila, ale protože je to muž činu, okamžitě začal studovat, co takový kompostér obnáší.
Pořizovací cena dva až tři tisíce korun?
Stačilo na netu prohlédnout mechanismus a už měl nápad, jak ho vyrobit podomácku.
Koupili jsme v Tescu tři velké plastové uzavíratelné kontejnery a za večer bylo hotovo.

Pokud byste to chtěli zkusit taky, tak ty teskácké nedoporučujeme. Jejich plast je pěkný šit, stačilo do víčka trochu zatlačit a popraskalo. Chtělo by to takový ten ohebnější.

Tkz. vermikompostér má tři vrstvy – první – spodní – je jímka na tekutinu, v prostřední se již hromadí čerstvě vyrobená hlína, v níž se činí žížaly, a do horní vrstvy hážete odpad z domácnosti. Mezi první a druhou vrstvou jsou proděravěná dna – spodním prokapává tekutina, horním mohou žížaly vylézt do prvního patra, když ucítí čerstvé žrádýlko.

Inspirovali jsme se zhruba těmito příklady a prakticky vše potřebné jsme se dozvěděli z tohoto článku:

Naše pixly byly pro účely kompostéru zbytečně hluboké, takže se pomocí proříznutí dna snížily.
K tomu byl zapotřebí nůž, nůžky a horkovzdušná pistole.

Sláva tomuhle zařízení – Járova pájecí stanice – mít tohle jako dítě v době své největší kutilské kreativity, tak by všechny moje domečky pro bárbíny byly na úplně jiném levelu! 😀

Tím, že se plast nahřál, tak se dal snáz řezat a také líp přizpůsobit jeho velikost – prostě ho díky teplu namodelujete dopatřičného tvaru. 

Užší pájkou se do dna pixel udělají díry:
(Tenhle nástroj mě snad bavil víc než horkovzdušná pistole:))

A aby dírkami prolezly i tlustší žížaly, tak jsme některé ještě trochu rozšířili gravírovačkou…

A druhý den praktická část – sehnat žížaly.
Nejlepší by samozřejmě bylo si rovnou koupit ty kalifornské superžravky, ale nejdříve to zkusíme s těmi ašskými domácími 🙂
No, moc jsme jich nenašli, ale tak pro začátek na zkoušku uvidíme 🙂 Třeba jim u nás zachutná a překvapí nás populační explozí!

Skvělé na tom je, že kromě organických zbytků tam můžete házet i posmrkané kapesníčky, roličky od toaleťáku, skořápky od vajec… Takže si tak říkám, že kromě plechovek už nebudu mít co házet do směsného odpadu 🙂
Musíte si dát pozor na to, abyste žížaly nekrmili moc jednostranně – což se dá skvěle využít jako důvod navíc, proč byste měli sami jíst pestře!

Co říkáte na kompost v domácnosti? 
Já mám hlavně radost, že jsme v eko-lajfu zase o kousínek dál!