Mateřská za 3, 2, 1… // Maternity leave – countdown

Vzhledem k tomu, že na mateřské už jsem téměř dva měsíce, může být titulek lehce zavádějící, ale protože vidíte, jak dlouho tu bylo mrtvo, možná vám dojde, že jsem ho nezačala sepisovat včera… Možná to bylo už na konci srpna! 

Mezitím se udála ta nejdůležitější věc v mém životě a to, že jsem 7. října porodila svého syna, a tak pro mě tohle ohlédnutí za posledním měsícem těhotenství už nic moc neznamená. Najednou se celé to období čekání, těšení i obav završilo a vše předtím jsou už včerejší noviny. Včera jsem si například přepsala do počítače své tabulky těhotenských přírůstků a trochu váhala, jestli to vůbec chci archivovat. Abych tomu vdechla nějaký další život, přidala jsem nové kolonky na poporodní úbytek 🙂 
 
Tak a teď už zpět k poslednímu měsíci s pupkem…

V osmém měsíci těhotenství přišel definitivní verdikt, od kdy už nesmím do práce.
Věřím, že spousta žen toto datum netrpělivě očekává a není se čemu divit – ta výkonnost už není úplně zběsilá a zvlášť fyzické aktivity už začínají činit problém.
Ale mě to v tu dobu přišlo trochu líto a sama pro sebe bych to pracovní nasazení klidně ještě chvíli snášela… Když jste totiž holka kancelářská, případně pracující z domova od počítače, vnímáte pracovní zátěž trochu jinak.
A po narození dítěte přijde další nucená pauza – v Čechách šestinedělí, v Německu dokonce osmitýdenní zákaz. Pokud porodím v termínu, znamená to pro mě pracovní pauzu do Vánoc. (Nakonec jsem porodila o dva týdny dřív.)

Samozřejmě se může stát, že po příchodu novorozence budu vůbec ráda, když si stihnu dát denně sprchu, takže si možná ani nevzpomenu na to, že mi chybí práce, případně bude problém si najít kousek času a dostatek energie na své vlastní projekty, ale zkrátka jsem se rozhodla, že já budu tou šťastlivkyní, které kojenec prospí minimálně půlrok v kuse! 🙂

I tak jsem se během září snažila nějak naladit na nový režim, abych se dokázala v klidu přepnout na novou roli. Žádné leháro na gauči s knihou nebo seriály se však nekonalo. Pokud už jsem byla doma, tak mi hrozně času sežralo vyvařování a pečení. Dokud přálo počasí, byli jsme každou volnou chvilku ve vile, kde jsem shrabávala haldy žaludů, případně vytahovala hřebíky z fošen… Mimochodem, prcek mi dal v břiše jasně najevo, že upřednostňuje vytloukání hřebíků před zvukem šicího stroje! Snad si na to ve svém životě “venku” nevzpomene! 🙂

Dlouho jsem se nedokázala nastavit na to, že brzy bude něco jinak a už vůbec se nějak připravovat. Neustále jsem dostávala dotazy stran výbavy a už jsem si vážně připadala hloupě, když jsem stále jen krčila rameny, protože mě to zkrátka nezajímalo. Všechny věci, co jsem během těhotenství dostala, jsem přijala víceméně s lhostejným “když říkáš, že to budu potřebovat, tak to asi beru”. Neustálé dotazy jedné či druhé mamky na počet plen, osušek nebo fusaků jsem odbývala… Zvlášť tu moji mamku nešlo jen tak zastavit a já se fakt zuby nehty snažím udržet si svůj směr a nenechat se zviklat tím jejím věčným “tohle se takhle musí!“. Jen kvůli jejímu naléhání jsem nechala vymalovat ložnici. Pak na mě zase tlačila s vyčištěním interiéru auta. Přišla mi umýt okna. A asi by mi nejraději i sbalila tašku do porodnice, protože já si určitě neumím správně vybrat ani pantofle nebo pyžamo!
Nakonec z toho pro všechny zúčastněné byla strašně zbytečně nepříjemná atmosféra, kterou budeme ještě dlouho překonávat…

Napadlo mě, jestli to v tomhle měla moje sestra trochu jednodušší, protože prakticky celé těhotenství strávila doma (sice s hlavou v záchodě, ale relativně bez starostí). Pamatuju si, že měla ledničku obloženou seznamy, co všechno je pro dítě třeba. Asi by se mi to líbilo taky, už jen pro ten přehled, který by mi dodal klidu. Ale nějak mi ten čas letěl jak splašený a já měla pořád zahlcenou mozkovou kapacitu deseti jinými činnostmi naráz.
A když jsem před sebou viděla tu haldu krámů, co prcek dostal už před narozením, tak jsem necítila potřebu nějakého seznamu, protože jsem dobře viděla, že je toho až až!
A musím říct, že jsem vydržela (asi díky tomu, že jsem se do toho vážně nedokázala dostat) a sama jsem miminu vůbec nic nekoupila. Zlákala mě až den před samotným porodem kamarádka a zajely jsme do Německa na maminkovskou burzu, kde jsem vybrala handmade trička a první dětskou knížku. A možná se taky ještě počítá nákup spešl pracího prostředku a aviváže? 🙂

Přelom srpna a září znamenal stěhování do jiného bytu.

Jen tak stát a dirigovat jsem rozhodně nezvládla, takže jsem normálně balila, nosila, vybalovala, uklízela, pucovala, luxovala, vytírala… Každý večer jsem padla stahaná jak pes, ale zase mám pocit, že jako netěhotná bych na tom byla úplně stejně, jen s tím rozdílem, že bych toho udělala a unesla mnohem víc, takže nějaký pocit nepřístojného zacházení se svým stavem nemám. Okolí je sice trochu vytřeštěné, ale já mám zkrátka pocit, že když můžu a zvládám celkem normálně fungovat, tak si také všechno odmakám.

Také jsme prakticky celý poslední letní měsíc spali ve stanu na naší zahradě u vily. To bylo pro mnoho lidí taktéž nepochopitelné. Ale nepředstavujte si nějakou divočinu na karimatce v šusťákovém spacáku… Ve stanu jsme měli luxusní matraci a nad sebou hromadu teplých dek. Navíc než přišlo ze dne na den radikální ochlazení, tak byly některé noci teplejší než z kraje prázdnin.

V novém bytě jsme se první dva týdny brodili mezi krabicemi a igelitkami. Docela jsem se bála, abych si na ně nezvykla (jak je mým zvykem) a nevykašlala se na jejich odstranění. Samozřejmě jsem nestihla nic moc vytřídit zavčasu ve starém bytě, takže to na mě zbylo až nyní.
Léto bylo tak horké, že moje aktivita v tomto směru byla skutečně na nule – do starého bytu jsme se chodili jen osprchovat a přichystat něco k jídlu. Pokud náhodou vyzbyl čas a já se postavila k některé skříni, že v ní udělám rázný pořádek, většinou mě udolalo dusno, které v prostoru mezi panely panovalo. A k tomu peklo ohýbat se s břichem k dolním policím…   

Na fotkách vidíte outfit, kterému říkám kancelářský. Nenapadlo by mě, že ještě  v devátém měsíci nazuji lodičky! (Ale zase otázka, zda se to počítá, když se spíš vozím, než chodím.) “Teplákové” pouzdrové šaty mám už nějakých 10 let z Tesca, už je na nich trochu znát opotřebování, ale jsou hrozně pohodlné a protože do nich šlo břicho do poslední chvíle celkem snadno nacpat, tak byly jedním z mých nejnošenějších kusů. Punčocháče jsou těhotenské z Lidlu. Pořídila jsem si čtvery (dvoje čistě černé, jedny puntíkované a jedny černé silnější) a zbytek těhotenství jsem s nimi v pohodě doklepala. Dokonce statečně odolaly psím drápům…

Jak jste, holky, zvládaly poslední měsíc vy? Chyběla vám práce nebo jste si naopak zaslouženě užívaly gauče? 🙂

O zážitek z porodnice samozřejmě tento blog neochudím – zatím jen prozradím, že porod jsem měla rychlý a bezproblémový a ještě na sále jsem prohlásila, že ohledně druhého dítěte se nemusím moc rozmýšlet – stálo to za to!

// EN:

In half of September (so far) my maternity leave has began. Depend on me, I could stay at work a little longer. But I also understand women, who impatiently count down the remaining time.
I am lucky that I feel very good and can do all things I am used to do. I mostly work in the office or at home. 
Both in Czech and in Germany, my maternity leave starts 6 weeks before expected date of childbirth.
And than, officially I am not allowed to work six weeks after birth and in Germany even eight weeks. So that means when I give birth in term, I am not allowed to work till Christmas. 

But you can smile already – maybe my expectations are very optimistic. I expect to have a non-problematic baby, who will sleep whole half year!

Since I have stayed at home, I had no time for reading or watching series at the couch as you can expect when you are pregnant in the last stage and only waiting for the day D. When I was at home, I was cooking and baking a lot and because the weather was still nice, I spent a lot of time at our villa.  
In the end of August we have also moved to new apartment. I thought that I will only command others but in the end I normally packed, cleaned, carried and so on.  
Maybe you think I was mad to do a lot of physical work but I felt ok with it.

To my outfit: I call it “an office outfit”. I didn’t think that I could wear pumps in the ninth month of pregnancy but it was no problem at all… But maybe it doesn’t count because I didn’t walk much, more I went by car.

So, girls, what about your last month of pregnancy? Did you miss your work already or were you happy on the couch? 🙂 

I will also write about my experience with my childbirth. My son came to world on the seventh of October (two weeks earlier as expected) and I can say it was quick and non-problematic. It was worth it and I feel no fear to have more kids in the future. 🙂

Poděl se o článek na Facebooku