První zkušenost: Sankhapraksalana

Naznačila jsem, že jsem vyzkoušela jednu očistnou proceduru, která by mi mohla kromě jiného pomoci i s mým problémem s pletí. O Sankhapraksalaně neboli pročištění střev jsem slyšela už dávno, ale vzhledem k tomu, že se jedná o choulostivou věc spojenou s lítáním na záchod a v některých případech i zvracení, tak mé odhodlávání trvalo velmi dlouho, měla jsem trochu obavy a pořád se vymlouvala, že největší překážkou je, že na to prakticky nemám nikdy pořádně volný den. Takže až vidina dovolené mě přinutila si ten den konečně zvolit, pevně naordinovat a necouvnout.

Prakticky veškeré info jsem si vzala jenom odtud. Na těchto stránkách jsem si nejdřív pročetla celý postup a na základě něj si vytvořila seznam bodů, které je potřeba dodržet. Nedokázala bych si představit ty nervy, kdybych zjistila v polovině procesu, který už nezastavíte, že by scházela nějaká nezbytná věc.
No, nakonec stejně scházela, ale k tomu se dostanu později.

Stránky obsahují i obsáhlou diskuzi, do které jsem se ponořila ihned po přečtení postupu. Příspěvků je tam opravdu hodně, ale cca deset mi jich stačilo k vytvoření si představy o tom, co by mohlo a nemohlo nastat.

Základem této kůry je pití teplé slané vody.
Brrrr, otřásám se i teď. Žádná lahoda to tedy není.

A jak vypadal můj postup?

Ráno po probuzení místo snídaně vypít tři sklenice vody (klidně studené, je potřeba se zavodnit) – pokud se ta sůl, kterou do sebe budete lít, dostane jinam než kam je v plánu, tak vás dehydruje.
Cca hodinu poté si připravit vše, co budeme potřebovat:

• nádoby, ze kterých budete pít. Teplá slaná voda by se měla pít na ex (ne, nedá se to) po 1,5 litrových porcích. Žádnou takovou nádobu jsem ale doma nenašla, takže jsem použila jednu litrovou, dva klasické pullitry a jednu polévkovou misku.
• dala jsem vařit 1 hrnek basmati rýže a počkala, až se rozvaří. Po odstavení jsem na ni kydla velký kus másla a přikryla.
• připravit si heřmánkový čaj. Bohužel jsem nepočítala s tím, že mámina zdravotnicky dokonale vybavená domácnost bude postrádat takový základní bylinný produkt. Místo něj jsem tedy použila jakýsi “žaludeční čaj”, protože obsahoval i heřmánek. NE, NE, NE. Žaludeční čaj je supermegafuj a silný jak bejk (a já si ještě zalila pěkně dva hrnky po dvou sáčcích!) a měl by se pít pomalu po lžičkách! Vy potřebuejte něco, co do sebe ve velkém naklopíte. Takže mě zachránil mátový, i když ideál to taky nebyl.
• zvážit se. Krok, který jsem se bála, že propásnu. Byla by to škoda, protože se na tom krásně ukáže, o co jste se pročistili.
• konečně si připravit tu příšernou slanou vodu. Neměla by být moc teplá, ale ani studená. Vychytat to “tak akorát” není úplně jednoduché. Takže pokud jste na to sami a nikdo vám nebude pomáhat, tak si první nádobu připravte vlažnou akorát, ale ty další natočte trochu teplejší, protože až se budete na záchodě prát s vlastním procesem, tak vám mezitím vystydne.
• na záchod si připavit malý kalíšek s olivovým olejem, kterým si na závěr ošetříte konečník, aby vás nepálila zadnice jak po tuně chilli.
• nadechnout se a šup na to.

Vtipné bylo, že jsem si plánovala, jak na to budu sama, v klidu. Přijdu dopoledne k rodičům, bude tam maximálně jeden z nich a pes. Samozřejmě se to zrovna sešlo tak, že oba rodiče byli doma, protože dovolená, k tomu si tam vzali na přespání mého dvou a půl letého synovce a ještě se přepadově objevil ztracený strejda, který u nás nakonec pár dní přespal.
Takže přeplněný barák a do toho jsem já přišla s tím, že jim na neblíže určenou dobu zaberu WC.

Po všech přípravách jsem se odhodlaně posadila za kuchyňský stůl a chopila se prvního pullitru.
Na ex jsem nezvládla ani ten, musela jsem u toho odpočívat a ošívat se odporem. Do toho mi moje přirozeně pesimistická matka začala s hrůzou v očích vykládat, že tolik vody přece nemůžu naráz vypít, jak je to strašně nebezpečné a jala se mi vyprávět jakousi zaručenou zprávu, že nějaká mladá zdravá paní vypila jen tak litr vody a umřela na selhání srdce.
Nenechala jsem se však zviklat a pracně do sebe nasoukala další pullitr.

Příručka popisuje, že celý proces se správně nastartuje ve chvíli, kdy se vám voda dostane z žaludku do střev. Zde může dojít k několika zádrhelům: voda se vám nahromadí v žaludku a prostě nebude chtít jít dál. Pokud budete čekat moc dlouho, půjde ven klasickou cestou, takže ji vyčůráte a dáte pořádnou slanou dardu svým ledvinám.
Pokud někdo z vás už o této technice slyšel, tak se vám možná spojí s popisem nějakých jogínských pozic, které se mají vykonat, aby se voda nahnala tam, kam ji potřebujte, a ne jinam.
Na stránkách, které zde doporučuji, je skvělé, že se dozvíte, že žádných cviků není třeba, což uvítáte, pokud jste třeba jako já jógu nikdy nepraktikovali a nic moc vám to neříká. Jinak návodů na tuhle proceduru je plný net, ale často jsou tam zdůrazňovány ty cviky.
Autor stránek popisuje, kde se může stát ta chyba a proč se vám voda v žaludku zastaví: někde na dně žaludku totiž můžete mít kvasnou bublinu, která blokuje vstup do vrátníku. Pak je na místě udělat pár cviků, ale měly by stačit úklony do stran a lehká masáž břicha směrem dolů. Pomohla by i lehká procházka kolem domu. Někomu se z té hnusné vody také může žaludek obrátit a pozvrací se. To na škodu vůbec není, protože zvracením bublinu prasknete a průchod bude volný.
Já si tímhle naštěstí projít nemusela. Už po dvou sklenicích jsem cítila, že můžu jít na záchod. Ještě jsem tomu dala pár minut a pak vyrazila.
Bylo to celkem vtipné sedět na záchodě a kolem sebe mít rozestavěné nádoby s vodou. Plus za vámi neustále leze zvědavé dítě.

Dílo se podařilo okamžitě a ze mě již s touto první várkou odešlo všechno zlé, a po něm už jen voda.
U dalších vypitých sklenic už jsem mohla nádherně pozorovat vzniklý sifonový efekt – pořádně jsem se napila, napočítala do tří a voda už odcházela opačným koncem ven…
A vcelku rychle byla úplně čistá, což by mělo znamenat, že ze střev již není co vyplavovat.

Popravdě musím říct, že to bylo trochu zklamání. Zní to strašně rouhačsky, protože bych měla být šťastná, že mám čistá střeva, protože je to základ zdraví. Ale tak nějak jsem doufala, že v nich bude “ukryto to tajemství”, proč mám stále akné / nehubnu / nemám dost energie a tak dále.

Na závěr musíte sifonový efekt ukončit.
Nejdřív si vypijete připravený hrnek bylinkového čaje. Měla by to být po té slané zrůdnosti lahoda a balzám, ale pokud si jako já uděláte něco tak příšerného jako je ten žaludeční čaj, budete ještě rádi vzpomínat na slanou vodu! Takže jsem si musela jít udělat jako náhradu alespoň mátový. Měli byste pozorovat, že voda, která z vás stále vychází, změní svou barvu z čiré na čajovou.
A pak už to máte za sebou. Natřete se olejíčkem a hodíte se do klidu.
Měla jsem opravdu štěstí a vše probíhalo úplně ukázkově. Nebyla jsem dehydrovaná, žaludek ani jiný orgán si na nic nestěžoval, nic nebylo tou solí podrážděné, ani mi nebylo jinak nepříjemně. Dostavila se jen lehká malátnost a únava, což vyřešila mikina a zalezení pod deku. Z té jsem byla vyhnána ještě asi dvakrát na wc, ale pak už bylo opravdu po všem.
Do hodiny od konce procedury se bezpodmínečně musíte najíst, protože střeva nesmí zůstat příliš dlouho prázdná, jinak se vám sama natráví a mohli byste si v nich způsobit zánět.
Já jsem příliš neotálela a vrhla se na svou misku s rýží a máslem do čtvrt hodiny. Máslo jsem si do ní ještě přidala, protože podle návodu ho má být tak 4 deka. A celkem mi chutnala.
Nesnědla jsem jí ale moc, protože je dost sytá.

Málem jsem se zapomněla zvážit, ale naštěstí jsem před sebou měla svůj “to do” seznam. Váha ukazovala o dvě kila míň. Počítala jsem s tím, že něco bude i voda, který se při proceduře “vyždíme” osmózou i z ostatních orgánů, ale když jsem pak začala normálně pít a po pár hodinách provedla kontrolní vážení, tak se zpět vrátilo jen jedno kilo. Nepřikládám tomu nějaký zásadní význam, ale beru jako orientační hodnotu, že jsem se při celé akci zbavila téměř kila nepotřebného materiálu z útrob.

Zbytek dne by se pak měl dodržet nějaký klidnější režim, nejíst nic kyselého a mléčné výrobky a také žádný alkohol.
Jako další jídlo jsem si dala tu stejnou rýži, ale už jsem ji obohatila o baby mrkvičku a kukuřici. Mrkvička byla výslovně povolena, ale tou kukuřicí už si tak nejsem jistá, ta by tam asi být neměla.

Zbytek dne jsem se ale cítila úplně normálně, a tak bylo strašně těžké se držet nějaké diety, takže jsem si s malými výčitkami dala prakticky to, co obvykle… Hlavně kávu! Večeře už byla klasická – houska s něčím a zeleninový salát. O pozdním večeru, kdy jsme šli na návštěvu, už raději mluvit nebudu, alkoholu jsem se sice vyhla, ale už jsem klasicky mlsala a zapíjela nealko pivem. Přístě bych to chtěla vydržet a opravdu být zbytek dne jen o té rýži.

Příručka dále uvádí, že první stolici byste měli mít až za dva dny a oranžovou jako mimina… To se mi tedy nestalo, mé tělo už další den fungovalo jako obvykle, takže možná z důvodu mé nedůslednosti nebylo všechno jak mělo…

Ale co se stalo neobvyklého a co nevím, jestli mohu této očistě přičítat? Že se mi do dvou dnů objevilo na obličeji tak příšerné akné, jako si už několik let nepamatuji. Nemůžu ale nyní jistojistě říct, že to s tím má souvislost, to prověřím až při opakování, které hodlám podstoupit do měsíce.
Není totiž neobvyklé, že se ve chvíli, kdy se váš organizmus začne skutečně čistit, něčím osypete, a mohlo by to tedy být dobré znamení. Tak snad!

Za mě tuto očistnou kůřu jednoznačně doporučuji.
Zase jsem o něco více pronikla do tajů mého vlastního těla, což mi dodává větší a větší potřebu se o něj dobře starat, hýčkat ho, respektovat …a nebýt už více “popelnicí”.

Poděl se o článek na Facebooku