Pumpkin time
Jestli si říkáte, co se mi přihodilo, že sem najednou přihazuju článek o vaření (!), tak vás mohu ujistit, že nic horšího než diplomková prokrastinace. Teď se na to snadno vzpomíná, protože hotová diplomka už si lebedí v mé knihovničce, ale ještě před týdnem jsem byla uzlík nervů. Hladový uzlík nervů.
Ale právě v tom nejhorším jsem se hřála skvělou polívčičkou!
Do dýňové polévky jsem se chystala už loni a kdovíproč to nevyšlo.
Asi vím – jakmile totiž rozkliknu JAKÝKOLIV recept, tak snad kromě hrnkové bábovky si na mě všude vymýšlejí suroviny, který prostě zrovna doma nemám. A někdy ani nevím, kde je sehnat.
Třeba šalotku.
Proč tam nenapíšou cibuli??? Já vím, že ji můžu použít, ale nechci si připadat jako Babica. To už je jen krůček k “když nemáte mascarpone, hoďte tam taveňák”!
Každopádně o dýňovce jsem se dočetla, že je tak ízy, že snad víc ízy už to nejde. A že se dokonce může vařit i se šlupkou. A to rozhodlo! Protože čas byl můj velký nepřítel.
Samozřejmě jsem ale v receptu stejně narazila, protože se v něm psalo cosi o vývaru.
Nemám!
V ledničce mi veškerá zelenina pojde po dvou dnech – třeba z mrkve je už druhý den guma, a to jsem ji zkoušela skladovat v šuplíku, v poličce, pytlíku a kelímku. Mimo lednici totéž. Dva dny na míse a guma. Panelák prostě není zelenina-friendly. Ze stejné logiky u mě nenajdete ani pastiňák, ani celer, ani cokoliv jiného, co by se hodilo na vývar. A mamky rada “kup si ten želatinovej bujón” se mi taky moc nelíbila, protože se mi myšlenka těchhle instantních věcí nelíbí.
Takže jsem ignorovala všechny recepty a udělala to intuitivně.
Možná si říkáte, že nad blbou polívkou strašně filozofuju, ale já si i při každém vaření pudingu přečtu 3x za sebou postup na obalu!
Na kousky nakrájenou dýni se zbytky již zmíněné ochablé mrkve z mé ledničky (výhoda vaření a mixérování – stav surovin už nemusí být zrovna top!) jsem nechala rozvařit ve velkém hrnci.
Až pak mi došlo, že dospod měl přijít základ ze “zpěněné cibulky”. Nevadí, udělala jsem ho bokem a přimíchala 🙂
Pak tam taky mělo přijít kari.
Po prohledání mého skromného arzenálu koření jsem musela vzít zavděk kurkumou. Barvu to má stejnou, no ne?
A poslední fází bylo z té hmoty udělat polívku.
Bohužel zatím nemám ponorný mixér a na to použít šlehač už jsem dostatečně poučená.
Takže jsem použila mixér a trnula strachy, že mi ho horká polívka naleptá.
(A ty palačinky v pozadí jsou zase jiný příběh – už jsem se je konečně naučila tak, že nechutnají jako vaječná omeleta a navíc je v lívanečníku zvládám i otočit bez poškození!)
Naštěstí vše dobře dopadlo a výslednou polívku jsem jsem ještě zakápla smetánkou – správně by měla být kysaná, ale měla jsem jen klasiku, takže… 😀
Posypat opraženými semínky, jarní cibulkou a hlavně pořádným chilli a ňamka podzimu byla na světě 🙂
K tomu jeden den očesnekované topinky a druhý den opražená slaninka…
Jen teda ta kurkuma zanechala na mixéru trvalé stopy.
Ale nevadí, já žlutou miluju :))
Možná si tu přeci jen založím novou rubriku, nazvu ji “S kompasem v kuchyni” a vy mi můžete držet palce, že moje rodina jednou nebude trpět hlady!
