Září
Začínat další shrnující článeku plynulého měsíce tím, že tento uběhl jak nic, je asi úplně zbytečné a ohrané. Ale když ona je to pravda!!
A málem jsem zapomněla na jednu akci a tou byla výjezdní porada osazenstva naší kanceláře spolu s dalšími kolegy z univerzity.
Konala se i loni a na stejném místě – v Ostrově u Tisé (protože se nám tam prostě hrozně moc líbilo!) a psala jsem o tom zde.
Letos jsme program rozšířili o výlet na Děčínský Sněžník (napravit záda od dlouhého sezení nad směrnicemi a pravidly) a úplnou náhodou jsme se na vrcholu vyhecovali a půjčili si koloběžky na sjezd dolů 
S Jíťou na Drážďanské vyhlídce:
…a s Lenkou tamtéž
Pak byl taky Jára poprvé za mnou v Ústí a hodovaly se palačinky… (a v rámci doplnění vzdělání jsme se u toho dívali na Fight club!)
Dovče v Holandsku jsem věnovala kupu článků, tak tady máte na závěr pro představu ještě shrnující mapičku se všemi místy, která jsme navštívili…
Po dovče zas do Aše za těmi mými kluky
Po hrozně dlouhé době jsem nakoukla do Levných knih a s potěšením shledala, že po úpadku posledních cca dvou let, kdy se to tam pomalu změnilo na vetešárnu, tam přibylo mnoho zajímavých titulů, takže jsem rychle nakoupila pár perliček do své knihovny. Zvlášť potěšil Palahniuk za 29 Kč!
No a protože podzim se už ohlásil o slovo, nahodila jsem nový kabátek, který jsem si přivezla z Amsterdamu Po prolezení asi dvaceti obchodů na mě čekal ve Forever 21.
A abych nezapomněla zásadní změny: že jsem nově šťastně zadaná, asi netřeba vysvětlovat, bystří to zbystří Možná bych mohla časem něco sepsat i tomto, ale zatím to moc nejde. Podle ohlasů měly mé psycho-články největší čtenářský úspěch, ale chápejte – člověk v depce je prostě tvořivě plodnější (nebo aspoň já jsem). Takže se teď jenom tak houpu na vlně endorfinů a nejsem schopná to zformulovat žádnými obšírnějšími slovy než jen konstatováním, že “nyní je můj svět naprosto v pořádku”.
Změny tu ale byly i další: již svůj byteček neobývám sama, ale ke konci září se do volného pokoje nastěhovaly dvě slečny. Snažila jsem se před jejich příchodem vytvořit dokonalou iluzi Potěmkinovy vesnice (s generálním úklidem mi přijela pomoct i mamka) a vylepšila, co se dalo: přibyl mi od kamaráda nějaký nábytek, vymalovala jsem jednu zeď v kuchyni, ze které jsem nejdřív strhala asi pět zbytečných polic, v celém bytě jsem zasádrovala všechny dírky a skulinky, vydrbala a latexem přetřela stěny v koupelně… Se značnou naivitou jsem se také pokusila sanitárním silikonem přelepit ochrannou lištu k vaně, protože ta předchozí na některých místech černala. Hrozná věc a už se nikdy do ničeho podobného nebudu pouštět! :))
Tak to máme září v celé jeho rychlosti. A jak užíváte příchozí podzim vy?
Mohlo by se vám také líbit
3 komentáře
Anonymní
Jak se ti vlastně drandí na koloběžce? Ještě jsi ji neodložila, nebo odpočívá doma?
Ze Sněžníku musel ten sešup bejt sranda, ale co si tak pamatuju, ta cesta je vcelku krátká, to by mi pak bylo hrozně líto, že už je konec… 
zazvorek
Lucie Velková
Ze Sněžníku jsem jela na Mezqovi a byl citelně masivnější než Yedoo City. Chtěla bych ale vyzkoušet hlavně Kostku
Při těchhle sjezdech ale člověk musí dát hroznýho bacha – stačí výraznější boule na asfaltu a letíš.
Jinak tu svou už jsem cca od poloviny září nevytáhla, přemýšlím, že by se to ještě dalo, ale přeci jen – ráno je 10 stupňů a často mokro…
Anonymní
No právě že ten kopec musí bejt docela nebezpečnej, mně stačil jeden menší na Klíši, byly tam díry a různý boule a málem jsem přeletěla, to mi nebylo moc dobře…jak je na koloběžce těžiště jinak než na kole, tak to pak z toho kopce není vůbec příjemný.
Ani nevím, jestli bych to porovnání chtěla mít, abych pak na tu svou chudinku nezanevřela! 
Ale taky jsem teď moc nejezdila, jen občas do školy nebo do města, ono právě jak je mokro, tak se to nedá, ty nohy prokluzujou… A Kostku mají kamarádi a nemůžou si ji vynachválit. Oni ale jezdí závodně, takže se na ty naše Yedoo dívají dost s despektem – ale však na to ježdění po městě nám stačí, což?
z.