Příběhy míst

Celým názvem Příběhy míst: Topografie soudobé paměti národa a jedná se o výstavu, kterou momentálně pořádá ústecké muzeum. V úterý jsem se zúčastnila její vernisáže a byl to úžasný vizuální zážitek. Rozhodně doporučuji, výstava potrvá až někdy do července!
Poslední dobou jsem kulturně hodně akční, z čehož mám samozřejmě radost, ale dohání mě výčitky kvůli diplomce, disertačního projektu a vůbec zkoušek a seminárek, které mi ještě chybí dodělat, no šílené. Ale klady neustále vyvažují zápory, takže dobrá nálada mě skoro neopouští 🙂

První čtyři fotky jsou z facebookových stránek ústeckého muzea a první dvě krásně zachycují nejpůsobivější prostor výstavy:

Tento prostor měl za úkol prostřednictvím trhaných záběrů a záblesků z minulosti navodit návštěvníka do vybavovací nálady. Probleskli tam pionýři, Bohdalka s Dvořákem, spartakiáda, armáda, komunističtí politici atd.

Následující fotky jsou už mé 🙂

Mapa České republiky, kde rozsvícené žárovičky ukazují “Místa paměti” – místa, kde se odehrály různé události a dnes po nich zbyly pamětní desky a častokrát ani ty ne.
Každý by měl znát, co se přihodilo v Babicích, v Čihošti nebo kde byly komunistické lágry…

kamarádky Káťa & Terka

a Zůza

Tenhle prostor byl vlastně taky seskládaný do tvaru ČR. Na zemi byla spousta zástrček na sluchátka – vždy v oblasti nějakého místa, označeného názvem. Ze sluchátek jste se pak dozvěděli nějaké informace. Bohužel nebyl příliš dobře nastavený zvuk a nebylo to skoro slyšet.
Pak tam taky chtěli pro větší efekt pustit mlhu – jakože vzpomínky v oparu. Bohužel mlha spustila požární hlásič, takže se od toho muselo ustoupit 🙂

Tato výstavka obsahovala několik fotografií míst, tak jak vypadají k dnešnímu dni. Nebyly k nim žádné popisky, ale když jste zmáčkli čudlík, tak Vám vylezl příslušný vytištený článek s příběhem.

V téhle tělocvičně komunisti vyslýchali partu studentů kvůli podezření z protistátní činnosti.

Luxusní hotel (název mi vypadl), na kterém pracovali odsouzení k nuceným pracem. Zákon, na základě kterého byli odsouzeni, je vytesán do jeho základů.

Generál Kutlavšr – předposlední předmět je jeho vězeňské číslo.
A poslední odznak – ten získal In memoriam… Z těchhle nespravedlností mě pořád mrazí.

Oficiální a samizdatová literatura. Mezi stránky Marxe jsou všity úryvky ze zákázaných děl.

Posmrtná maska Jana Palacha – jedna ze tří originálů, které dnes existují.

Více o výstavě třeba v tomto článku zde

Teď mi přijde, že už se sem poslední poznámka moc nehodí, ale tak pro ty, které historie zas tak nebere:

Na sobě jsem měla úžasně příjemné šaty z Tchiba, které si původně objednala moje kamarádka, ale byly jí velké. A také jsem si poprvé vzala svou novou rtěnku Heidi od Astor ve svítivě růžovém odstínu “Arty”, po kterém jsem pokukovala už delší dobou a dlouho se nemohla rozhodnout, zda se ke mně hodí 🙂