Cestuji

První lednový pochod

Včera jsme vyrazili na první letošní výlet a jelikož počasí venku připomíná minimálně duben, tak to bylo parádní.
Dílčími cíli naší cesty byly zřícenina hradu Košťálov, dýmající kopec Boreč a starobylá Hospůdka u Marešů ve Velemíně.
Startovali jsme v 11 hodin dopoledne na ústeckém nádraží, odkud jsme se vlakmo přemístili do Lovosic. Tam jsme si krátili čekání na bus do Třebenic prvním pivem v nádražní restauraci. Staráč byl standartně hnusný a korunu tomu nasadil vývar, který si dala Petra, jehož (ne)chuť ještě zdůraznila plechová miska, do které většina z nás dává jídlo psům 🙂
Unikátně nás také vyrazilo úplně nejvíc v celé historii “Batůžků” = organizovaných výletů přátel Činoherního studia – náš dav čítal téměř 40 hlav! Naplnili jsme celý autobus a při procházení vesnicí Třebenice ze zvědavosti vylézali všichni místní.

mává velitel výpravy Petr…

Na Košťálov nás čekalo pěkné stoupání výživným bahýnkem a objevilo se i nějaké to krvavé zranění šlehancem větví.
Vrcholová panoramata však stála za to!

Na obzoru Házmburk:

Lovosice se svými malebnými Žernoseckými jezírky:

Nebývale jasná Milešovka:

Já, foceno by Mončí

Honzíno a fotografující Jirka

Jirka

Péťa a Monča

Poté jsme zamířili na “mýtický dýmající” kopec Boreč. V útrobách kopce se nachází jakási sopka, z níž různými průdochy mezi kamením sálá ven teplý vzduch, který má teplotu kolem 15 stupňů. Jelikož ale nemrzlo, tak to nemělo žádný vizuální efekt, tudíž nebylo co fotit.

edit: jedna fotka od Monči:

Poté jsme seběhli do údolí směrem k Velemínu, kde nastal boj o židle v Hospůdce u Marešů. Hostinští o nás byli předem telefonicky zpraveni, ale naším počtem přeci jen překvapeni byli 🙂 Část výpravy se tedy musela nechtě usadit ve vedlejším motorestu.
U Marešů jsme se všichni vrhli na skvělé domácí jídlo paní Marešové a dali si k tomu zasloužené Postřižinské.

Pro představu – dokumentace toho, jak jsme se vměstnali do malé hospůdky:

foto: David Skalický

Spokojenost s výletem maximální, tradiční zakončení “s přeživšími” v Ústí na Rychtě a také jsem poprvé otestovala nové outdoorové gatě z Alpine pro, které sice skončily zabahněné až ke kolenům, ale hřály pořádně. Dokonce tak, že jsem si musela v hospodě svléknout punčocháče, které jsem ze svého zimního zvyku měla pod nimi 😀

4 komentáře

  • Anonymní

    Monča už mi říkala, že vás bylo tolik – to jsem možná ráda, že se Honzovi nechtělo jet, asi bychom to množství lidí ani jeden nevydejchali, tak jsme si udělali osamělý výlet do Tisé…:-D Ale bylo vážně nádherně a některý ty panoramatický fotky máš fakt úchvatný. A taky ta siluetová na zdivu. Perfektní.
    Kam se jede příště? 🙂
    zazvorek

  • Lucie Velková

    Jak jsem říkala minule – kdo se chce separovat, tak vždycky může. Takže na Boreči se to stejně rozpadlo asi na tři grupy a každý si šel po svém… To počasí bylo vážně úúúžasný a teď jen lituju, že jsem si nevzala na foťák sluneční clonu, protože jsem se ráno při pohledu z okna domnívala, že to nebude nic extra 🙂
    Příště se vyráží 23. února a pro změnu směr Děčín, kraj okolo Těchlovic. 🙂

  • Anonymní

    Jasňačka, separovat by se dalo, ale když už jedu se skupinou na výlet, tak přece nebudu prudit někde stranou…:-)) Ale už jsme si to doma vyjasnili – holt pokud budu chtít na batůžek, budu muset sama, propustku ovšem mám 😀 Téma i prostředí toho příštího se mi líbí, akorát doufám, že se nebude apelovat na nějakej loupežnickej kostým, v únoru bych toho asi moc nevymyslela 😀
    Jo a sluneční clona je občas stejnak na houby a naopak se občas se slunkem v záběru dá dobře operovat, viz zrovna ta siluetková…
    z.

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *