Kniha: Růže pro Algernon // Book: Flowers for Algernon

Růže pro Algernon patří ke klasice, jejíž název jsem za poslední léta slyšela mnohokrát. Jenže u názvu to skončilo, takže podobně jako jsem byla nepolíbená obsahem Severu proti jihu (odkaz na článek zde), netušila jsem ani u této knihy, co mě čeká.
A tato kniha pro mě byla ještě větší neznámou, protože jsem netušila ani žánr!

Musím se přiznat, že název ve mě evokoval nějaký odkaz ke králi Artušovi. Zkoušela jsem googlit, jestli oprávněně, ale bohužel, byl to zřejmě výplod mé fantazie.

Každopádně kdo knihu vůbec neznáte, jedná se o sci-fi. Asi o mě víte, že tento žánr vůbec nevyhledávám, ale tušila jsem, že tohle sci-fi bude tak výjimečné, že bych ho neměla opomenout.

A tušila jsem naprosto správně.

Ta obálka je tak ošklivá, že jsem musela vymyslet trochu zajímavější aranžmá 😀

O tom, že se jedná o žánr sci-fi totiž vůbec nejde – ani trošku mě nefascinovala ta vědecká část, ale ta psychologická – vztahy mezi lidmi a role inteligence v nich.

Tématem knihy je experiment s lidskou inteligencí a vůbec inteligence jako taková. Velmi silná sonda do života mentálně zaostalého člověka, který se díky vědeckému pokusu stane géniem. Obě polohy – mentál i génius jsou vykresleny famózně a tak, že vás donutí se zamyslet nad tím, jak jste dosud o podobných lidech smýšleli vy. 

Hlavní hrdina a zároveň vypravěč příběhu Charlie Gordon má IQ 70. Žije v New Yorku a dochází do vzdělávacího střediska pro retardované dospělé, protože se touží naučit číst a psát. Myslí si, že tato dovednost mu pomůže stát se chytřejším. Jeho učitelku Alici zaujme jeho zápal a doporučí ho do univerzitní laboratoře jako vhodnou osobu pro provedení vědeckého experimentu, který se dosud testoval pouze na zvířatech. Poslední testované zvíře – laboratorní myš Algernon – má zatím skvělé výsledky, a tak je aplikace na člověka dalším logickým krokem. Charlie se podrobí sérii testů a poté operaci. Nárůst inteligence je postupný, což reflektují i Charlieho hlášení.

Celá kniha je složená pouze z Charlieho vypravování formou datovaných “situačních hlášení” – Charlie si vlastně píše takový deníček, který je součástí experimentu. Tohoto stylu jsem se trochu bála, zda bude uvěřitelný a trochu pochybovala, jak ho lze po celý příběh udržet, aby to přitom bylo i čtivé. Když Charlie popisuje situaci s IQ 70, tak je text plný chyb – až do absurdna. Správně je dodržována pouze interpunkce včetně přímé řeči, protože ještě více “autentičtější” text by asi byl pro čtenářstvo jen obtížně skousnutelný. Forma jakýchsi deníkových záznamů mi vždy připadá na hraně, protože si snažím představit, že by si někdo opravdu tak detailně zapisoval zážitky. Zde si s tím autor kulantně poradil tak, že když Charliemu stoupne inteligence a má toho opravdu hodně k sdělení, tak prozradí, že přestává hlášení psát, ale nahrává si je do diktafonu.

Přemýšleli jste někdy nad tím, jaké by to bylo být v kůži extrémně zaostalého, nebo naopak geniálního člověka? Já vlastně nijak zvlášť ne, ale asi jako každý jsem si párkrát přála být super inteligentní, s větší mozkovou kapacitou, rychlým chápáním a tak dále.
Po přečtení této knihy mi došlo, že bych šťastnější nebyla.
Protože s vyšší inteligencí lépe vnímáte nedostatky ostatních a to vede k obrovské frustraci. Zjistíte, že na určitých místech, kde by měla být další inteligence, sedí nekompetentní osoby, a některé univerzitní kapacity znalosti úspěšně fingují, a nejhorší je, že se s tím nedá vůbec nic dělat, protože průměrné mase to nijak nevadí.
A nikdy mě nenapadlo si všimnout rizika zvýšení arogance k druhým při vědomí vlastní inteligenční nadřazenosti.
A došlo mi, že vysoká inteligence není žádná výhra, protože se člověk může cítit osaměle a nepochopen.

Proti tomu se snad i retardace může zdát jako výhra. Sice vás okolí často šikanuje, ale vy se na všechny usmíváte, vnímáte, že se okolí směje na vás, protože ironii nechápete, a tak je celý váš život vlastně šťastný…
A lidsky mě to také obohatilo – není od věci si připomenout, že retardovaní jsou také lidmi!

Moc doporučuji k přečtení a zároveň tuto knihu zařazuji mezi své TOP 3.
Dosud jsem jasné topky měla dvě – Kunderovu Nesnesitelnou lehkost bytí a Kafkovu Proměnu.

Znáte, četli jste?
A jaké knihy řadíte vy mezi ty své zásadní?  

//EN:

I have known the book Flowers for Algernon for many years but I had no idea what about the story is.
But so many people told that it is so special, that I had to think about it and when I saw it in the library, I took it with me.
And they were absolutely right and the book took me three days to read it.

The main topic of the story is an experiment with human intelligence and intelligence itself.

Our hero Charlie Gordon has IQ only 70. He lives in New York and wants to learn how to read and write because he thinks that it will help him to become cleverer.
His teacher Alice recognizes his potential and recommends him to university laboratory. There is running an experiment with increasing of intelligence. The last test on laboratory mouse named Algernon.

The whole story is told only by Charlie – he writes reports every day and we can see how his intelligence increases. At the beginning he writes with many mistakes and in very naive way. I think this style is for the author very hard and it is not easy to keep it believable. But the author did a good job here. 

And what about you? Have you ever think about how it can be a super intelligent human or a mentally disabled?
I wish to be smarter sometimes… But after reading this story I am not so sure anymore. Very intelligent people may feel misunderstood and alone. Sometimes it is also hard to not behave superior and arrogant towards others.
   
On the other side, the mentally disabled human may feel happier. He smiles often and other people give smile back and he is not able to recognize irony… So maybe he has the true happy life!

I remocommend this book very much.
For me it was very great experience and from now this book belongs to my list of TOP 3 books – with Kundera’s The Unbearable Lightness of Being and Kafka’s Metamorhosis.

Do you know this novel? Did you read it?
And what about your list of best books?

Poděl se o článek na Facebooku