Čtu,  Řeším

Kniha: Zázračný úklid // Book: The life changing magic of tidying

Pokud chodíte pravidelně do knihkupectví, tak toto je jeden z těch titulů, který vám musel utkvět, i když vás nezajímá ani úklid, ani seberozvoj. Bylo těžké se mu vyhnout asi tak stejně jako boomu Hygge.

Já jsem odolávala celkem dlouho, protože zrovna úklid pro mě nebyl zas tak palčivý problém… až do nedávna. Uvědomila jsem si, jaké peklo kolem sebe v bytě mám, jak mi přetékají skříně, lednice, špajz, věci se vrší na neuvěřitelných místech, na podlahu se nedá šlápnout.
A tak, když jsem si posledně objednávala zásilku knih, konečně jsem tuto přihodila také. A okamžitě se do ní pustila, přečetla a teď vám přináším čerstvé dojmy.

Na úvod musím hned uvést, že jsem si dopodrobna nečetla žádné recenze, kniha mi utkvěla jen názvem a asi i tím, že byla opakovaně zmiňována v nějakém speciálu o úklidu, co byl před pár měsíci v časopise Žena a život. Jestli se ale bude zabývat tím, jestli první utírat prach na policích a jestli na to brát suchý nebo mokrý hadr, tím jsem si nebyla jistá.
A vzápětí zjistila, že o tom to vůbec není!

Takže žádné vytírání, stírání drobků, mytí oken a luxování! Protože to si já primárně představím pod slovem úklid.

Tímhle úklidem je myšleno skladování věcí v domácnosti a hlavně jak se zbavit přebytečností, které jsou často příčinou toho, že se nedaří v bytě udržovat pořádek.
Často, když vidím nějaké inspirace z tak vychvalovaných severských domácností nebo vůbec jakékoliv moderní fotky na téma bydlení, tak mě zarazí to minimum věcí, které se v jednotlivých místnostech nachází. Také si dokážu představit, že musí být jednoduché si udržet pořádek v obýváku, ve kterém není nic kromě gauče, stolku, lampy a velké kytky.
Jenže každý člověk ke svém životu potřebuje i spoustu ne zrovna estetických věcí od náhradních roliček toaleťáku až po krabičku se špendlíky. A některé věci jsou zkrátka tak často používané, že nestojí za to je někam ukládat mimo zraky, kde by nejméně kazily celkový dojem.

U nás to jsou především všude “rozblité” kabely a nabíječky ke všem našim elektrickým přístrojům. Umí se v neposedných chuchvalcích válet úplně všude a navíc na sebe nabalují vlasy a chlupy naší extrémně pelichavé rodiny.

Takže i proto jsem chtěla zjistit, jestli taková kniha o úklidu může přinést řešení na mou každodenní řeholi.

A opět je to jako u každé knihy z kategorie seberozvoj – pokud s tím něco neuděláte hned a z gruntu, tak sice získáte dojem, že jste teď prozřeli a vítě něco nového a úžasného, ale na váš současný život to bude mít pramalý vliv. Samotné přečtení vás nespasí.

Já jsem se tedy navážno rozhodla, že knihu poslechnu a použiju rady, kterých se mi dostalo. Ale nebylo to od první stránky, četla jsem víceméně ze zvědavosti a snažila se k ní přistupovat s nadhledem: “až v průběhu se rozmyslím, jestli se mě to vůbec nějak dotýká!” A takhle nad věcí jsem vydržela být tak do poloviny knihy. Pak už jsem se nechala přesvědčit, že se nechám strhnout, udělám všechny ty radikální řezy a změním si tím život k lepšímu. A těm povídačkám o zázračném vlivu na život jsem se nemusela učit věřit – vždycky jsem věděla, že vlastnit míň krámů se musí projevit pozitivně, jenže jsem hrozně nechtěla. Protože sahat syslovi na jeho zásoby ho ukrutně bolí!

A mě už od začátku dost intenzivně pronásledovala muka jen při pouhých představách, co mě čeká! Už jsem se totiž několikrát odhodlávala k nějaké razantní čistce svého šatníku, o kterém vím, že je na houby, protože mám tolik věcí, že si o nich nedokážu udržovat absolutně žádný přehled a proto nosím dokola pořád to samé, proto mám neustále všude poválené hromady prádla a proto mě při každém pohledu do skříně přepadá zoufalství, a tak si radši znovu vezmu to, co jsem právě sundala vyprané z prádelní šňůry!
A možná si říkáte, jaký má smysl uklízet teď, když se za měsíc stěhuji jinam?

Ale právě proto. Chci z tohohle bytu odejít s polovinou svých věcí. Minimálně.

Část mého hadrnictví, teď už po částečné těhotenské probírce

Autorka této knihy vytvořila celý propracovaný uklízecí systém. A ač jsem si říkala, že určitě vymyslím nějaké protiargumenty, tak se mi to nepodařilo. Protože autorka už se snad se všemi možnými myslitelnými výmluvami setkala!
A také její pořadí, co máte kdy třídit, není náhodné. Začnete jednoduchými a v zásadě současně bezduchými věcmi, na těch se procvičíte, a až dojdete k těm sentimentálním, budete ve vyhazování tak rozjetí a sebejistí, že je zvládnete uspokojivě přebrat též.

Není v mých silách tu přednést celý autorčin uklízecí systém, to si přečtěte sami v knize, pokud vás to zaujme, zmíním se jen o těch, co mě nejvíce zaujaly.

Líbilo se mi třeba jak si sesumírovat cíl. Že nestačí říct chci mít uklizeno. Musíme hledat argumenty dál a dál a pořád se ptát “a proč?”, až dojdeme k finálními výroku: “protože takhle budu šťastná” (nebo něco v podobném smyslu).
Můj jednoduchý cíl zní “budu se stěhovat s polovinou věcí”, ale konkrétnější myšlenka, která mě má v úklidovém snažení vést jako maják by mohla znít “můj domov vyplňuje volný kreativní prostor, kam stačí ve chvíli náhlé inspirace jen přijít a okamžitě začít s realizací.”

Můj velký problém totiž je, že jak je všechno zaházené věcmi, musím před každou činností nejdřív udělat místo a uklidit. Jenže tím má činnost většinou i skončí, protože mě to natolik zdrží nebo dokonce otráví, že už potom nic dalšího dělat nechci.

Takovou základní filozofií tohoto úklidu je, že si necháme jen věci, které nám dělají radost, těší nás, případně jsou pro náš život nezbytností.

Člověk by měl přebrat i knihy. Knihy?!
Nechat si jen ty, které miluje. A u těch dosud nepřečtených reálně předpovědět, že se přečtenými nikdy nestanou…
A já začínám být na vážkách. Je fakt, že tam mám pár podivností, které mi nezapadají do konceptu a nijak mě nelákají. Ale i když mě tam vlastně tak trochu rozčilují, tak nad tím, že bych je vyhodila, jsem opravdu nikdy nepřemýšlela. Až teď. Třeba to opravdu dokáže uvolnit atmosféru – zkrátka kouknete do své knihovny, a co titul, to perla, která vás hřeje.
Zato jsem vyházela svoje středoškolské sešity. Nechala jsem si jenom hezky vedenou matematiku z nižšího stupně gymnázia, protože už se delší dobu chystám na malé opáčko. Bylo pro mě obzvlášť těžké se rozloučit se všemi sešity na zeměpis a biologii, protože jsem měla zápisky tak hezky zpracované a hlavně ilustrované… Jenže už je nikdo na nic neupotřebí! A kvůli tomu, abych se s nimi za 10 let mohla pochlubit dětem, které po nich ale stejně nevzdechnou, je vážně nemá cenu skladovat.

U každé věci zvlášť si máme položit otázku, zda v nás vzbuzuje radost. Dokážu si představit, jak budu sedět na zemi s tričkem v ruce a řešit, jestli na sobě vůbec poznám, že mám radost… Ale to se dá vytrénovat! Vezmu pár věcí, které se mi vážně líbí a zbožňuju je, a ty mi nastaví laťku. A to, že ve mě těžko bude něco vzbuzovat obyčejné tričko? Tak hned může nastoupit další otázka – potřebuju vůbec tričko?
Trička jsou vlastně takovou mou startovací čárou, od které jsem se rozhodla odpíchnout. Mám jich totiž několik hald, ale přitom je vůbec nenosím. V zimě totiž nosím jen dlouhé rukávy, takže se na ně prakticky nedostane. A v létě? To nosím šaty! Anebo sukni, ale k té je mi líto si brát tričko, protože je to takové obyčejné a nezajímavé, takže raději nosím halenky!
Teď mám navíc na několik měsíců a možná i celý další rok vyřešeno – klasická trička jsou mi teď malá přes pupek a až po porodu splasknu, tak zase budu vyhledávat jen kusy vhodné ke kojení s velkým výstřihem či knoflíky, takže se k nim pravděpodobně opět nevrátím. A když už, tak rozhodně nepotřebuju žádná trička s potisky nebo obrázky. Mám asi tak jedno srdcové s jahodníkem, a ta zbylá mě zkrátka nikdy nenapadne si vzít… Jednobarevná klasika je nepřekonatelná.

S tím, že máme mít jen věci, které milujeme… Na tom něco je i při denním oblékání. Skoro vždycky totiž sahám jen po oblíbených věcech. A když tak vezmu, co mě při oblékání nejvíc zdržuje, je to překračování, prohrabování a odstrkávání neoblíbených věcí!

Naprosto úžasné prozření mě čekalo u částí knihy věnovaných zásobám věcí nebo kategorii “jednou se to může hodit”. Až se to bude hodit, tak to pravděpodobně ani nenajdeme nebo si nevzpomeneme, že takovou věc vůbec máme. A pokud k tomu dojde za iks let, proč se tím trápit teď a zbytečně tomu věnovat drahocenný prostor? Zkuste to přepočítat na nájem! Ta věc vám ukusuje z plochy vašeho bytu, kterou nemůžete použít na nic jiného.
Stejně tak je to s nákupy do zásoby. Já mám například plné tři krabice punčocháčů, z toho v jedné jsou ještě v obalech. A konkrétně černé nebo tělové kupuju vždycky po několika kusech ve slevách. Jenže co se stane než na ně dojde řada? Vždycky se najde obchod, kde se dají zrovna sehnat za dobrou cenu. A “čerstvě” koupené budou vždycky lákavější k nošení než ty, co čekaly pět let v krabici.

Základní principy:

– nejdřív všechno protřídit a vyházet, až pak přemýšlet o uskladnění, neřešit předem, co kam dám a jestli se to vejde
– shromáždit všechny věci stejného druhu k sobě a po těchto kategoriích je přebrat, pomůže to i k tomu, že takto si můžete úklid rozdělit na etapy, pokud nemáte čas ho provést naráz
– co určitě vyházet bez rozmýšlení? Neopravitelné věci, když je zničený jeden kus ze soupravy, zastaralé věci, propriety z již uplynulých událostí
– nedegradovat horší věci na “oblečení na doma” – jen se tím oddaluje jejich vyhození, navíc doma je náš výsostný čas a proč ho trávit v něčem, co se nám nelíbí?
– nezastrkovat věci někam, kde na ně není vidět! Tedy ani nekomínkovat, ponožky ani punčocháče neskládat do “brambor”, ale srolovat je, svršky poskládáme tak, aby jejich výška odpovídala výšce šuplíku, ve kterém si budou hovět pěkně vedle sebe
– kromě životně důležitých smluv a dokumentů vyházejme všechny papíry – bankovní výpisy a výplatní pásky rozhodně není třeba skladovat, slouží pouze ke kontrole v aktuálním období a pak už je to jen canc potištěného papíru
– vyhodit všechny návody ke spotřebičům – pokud jste je neprostudovali ihned po koupi, už to zřejmě neuděláte, protože je používáte i bez nich, nehledě na to, že speciální problémy budete stejně raději googlit
– vyhodit všechny kabely, které nevíte k čemu patří, nebo už danou věc nemáte
– nepraktické či nevhodné dárky, pohlednice a přáníčka patří do sekce věcí s citovou hodnotou a na ty existuje následující rada: svůj účel splnily ve chvíli, kdy jste je dostaly – vyjádřete nad nimi vděk, že vám jimi dárce zprostředkoval svou pozornost a pak je vyhoďte

A rada, která se mi líbila obzvlášť: co je to, co nás nejvíce brzdí při váhání, zda se s nějakou věcí rozloučit? Vazba na minulost nebo strach o budoucnost! Buď se s nějakou věcí nemůžete rozloučit, protože vám připomíná nějakou situací v minulosti (například si schováváte dárek od bývalého) nebo se bojíte, že kdyby náááhodou jednou přišla chvíle onu dlouhá léta schovávanou věc použít, tak už ji nebudete mít a budete muset investovat svůj drahocenný čas do shánění jiné. Nesmysl, že?
A také vám tento styl úklidu může zvýšit sebevědomí. Tím, že musíte opravdu vzít každou věc zvlášť a sami rozhodnout o jejím osudu a opakovat to asi tak 600x, se hoooodně procvičíte v rozhodování a velice záhy zjistíte, co vlastně skutečně chcete a to může ovlivnit váš úsudek i v dalších aspektech života.

Asi je vám jasné, že knihu jednoznačně doporučuji.
Moc mě bavila a i kdybych svůj plánovaný úklid nedotáhla do konce, dostalo se mi mnoha podnětů k zamyšlení, po kterém už se na prostor ve svém bytě nedívám jako dřív a snažím se si klást více a více otázek, které mě mají navést k tomu zjistit, co ve svém životě opravdu chci.

Co vy a úklid?
A četli jste někdo Zázračný úklid také?

// EN:

Last time I have bought few new books, there was this title between them: The life changing magic of tidying by Marie Kondo. I though about it about two years but I didn’t feel the neccessity of make such big action as to tide my home completely.

This book is not about how to use a rag and a detergent, it was only about it how to keep only most beloved and needed things and how to store them effectively.

I really want to try the tips but I also know that it will hurt. I have so many things and always feel that I need all of them. But somehow I feel that it is not true and when I make my home lighter, I will breathe and live easier.

The goal is also very important – only to say that you want to have a tidy home is not enough. You must specify it more in detail. For exemple my is: “My home is a free creative space, where I can come just in the moment of sudden inspiration and immediately start realizing what I want.”

And because we will move to another apartment soon, my general goal is to take only a half of all my things with me. 

My big problem is that: before I want to start to do something, first I have to make my room or working space free of stuff and clean it up before every activity. But it usually ends up with this tidying because it takes always so much time and energy that after it I do not want to do anything else anymore!

The basic philosophy of this cleansing is that we keep only things that make us joyful, enjoy us, or are necessary for our life. Everything else takes space and energy. And it is also about books and that was especially for me something very hard!

I have started with t-shirts. I have realized that I don’t need them at all. Now they don’t fit me because of my baby bumb and after birth I will surely prefer tops with a big neckline or buttons for breastfeeding.

An absolutely awesome glimpse was waiting for me on the part of the book devoted to things or the category “it can be useful once“. It is absolut nonsense – 
when we need it, we probably wouldn be able to find it. And if that doesn’t happen this or next year, why to worry about it now and give it too much of our precious space? Try to recalculate the rent! This thing sucks you from the surface of your apartment that you can not use for anything else.

It’s the same with shopping many pieces for the future use. I have, for example, full three boxes of tights, many of them still in their original packaging. But I still buy new and new and which of them I will wear first? The newest one of course!

Basic principles:
 – first put everything in one place, sort it on what to keep and what to throw away, then think about storing 
– collect all things of the same kind to each other – it will help you if you do not have time to do whole tidying process at once
– what to throw away surely without thinking? Destroyed things, when one piece of the set is destroyed, obsolete things, property from past events
 – do not degrade the worse things on “home wear” – you just postpone their throwing away and you time at home is special, so why spend it dressed in something we do not like?
– Do not keep things where they can not be seen! So, don’t make socks or pantyhose into the “potatoes”, but roll them up, put everything in drawer next to each other and don’t make any chimneys
 – keep only actual and neccessery documents and throw away all  other papers – bank statements and paychecks are definitely not necessary to be stored, they are only for checking in the current period and then they are just plain printed paper 
– throw away all the instructions for the appliances – if you didn’t studied them immediately after the purchase, you probably will never do it because you can already use them and what you don’t know, you will probably search on Google first!
– throw out all the cables you don’t know where they belong to, or you don’t own the thing anymore 

– impractical or inappropriate gifts, postcards and greetings belong to the section of emotional affairs, and there is the following advice: they fulfilled their purpose just when you have received them – express gratefulness because their donors gave you their attention and then throw them away

And an advice I liked especially: what is the main reason why we hesitate to say goodbye to some thing? Binding to the past or worrying about the future! In first case you can not say goodbye because it reminds you some situation in the past (for example, you are keeping a present from your ex) and the second, you are afraid when the right time will come to use some thing and you will not have it anymore, you will have to invest your precious time to look for another. Nonsense, right?

And this style of tidying can also increase your self-esteem. When you really take each and every thing separately and must decide if to keep or throw it about 600x, you practice very good your decision making and soon you will easier find out what you really want, and that can influence your judgment and other aspects of your life. 

It is probably clear to you that I strongly recommend this book. 
I enjoyed it very much and I got a lot of thoughts to think about and my point of view on my home will be never the same again!

What about you and tidying?
And have you read The life changing magic of tidying as well?

6 komentářů

  • Zdeňka

    Já jsem tu knížku nečetla, ale protože za poslední roky jsme na ty základní principy této metody (filosofie) narazila snad úplně všude – v televizi, v nejrůznějších časopisech, na blozích a na sociáních sítích, mám docela jasnou představu o co jde. A taky je mi to moc sympatické.

    Navíc já nejsem od přírody velký shromažďovač. Naopak, až jsem se někdy zastyděla s jakou lehkostí a jak rychle vyhazuju ty předměty s "citovou hodnotou". Pak tady hodně dělá, že většina mých koníčků nevyžaduje moc vybavení a prostoru, jako například vyžaduje šití, výtvarné aktivity nebo nějaké sběratelství. Rozhodně ale nemůžu říct, že by to u nás doma vypadalo jako v těch domácnostech jak popisuješ na začátku. Z velké části za to může můj muž, který má naopak syslení prostě nesmazatelně v krvi. Pak taky s dítětem (zvlášť když bychom si přáli v dohledné době další) je ten minimalismus úplně jiná liga. No a samozřejmě kabely, knihy, nádobí a drahé spotřebiče, které sice nepoužíváme zdaleka tak často jak jsme si představovali, ale co kdyby, že… V oblečení se mi naštěstí daří to držet na uzdě. Z fáze, ve které jsem byla na střední a na začátku vysoké, kdy mě vyloženě těšilo mít tolik oblečení, že je nemám nejmenší šanci unosit, jsem se přes fázi, kdy mě naopak štvalo, že se v tom šatníku neorientuju a že je to plýtvání penězi. Skoro všechno jsme rozdala nebo dala na charitu, případně do kontejnerů na zpracování textilu. Zbylo jen to co opravdu nosím, do čeho se vejdu a co odpovídá mému současnému životnímu stylu. A je to tak rozhodně lepší – na pohled i pro můj pocit ze sebe a ze své domácnosti. 🙂

    Takže taky doporučuju.

  • Vendula

    Je to lahoda mít málo nábytku, knihy jen ty fakt nejvíc oblíbenéoblíbené… staré sešity a podobnosti jsem vyhodila před dvěma roky, už nic nesbírám, naopak pokaždé když někam vycestuju a pak se vrátím domů, dojde k tomu že se zbavím dalších věcí..
    Oblečení dostanu od někoho kdo se ho zbavuje nebo tak podobně:D Škoda, že bydlíš tak daleko, hned bych se tvým šatníkem prohrábla, kdybych směla.. 😀 😀 😀

  • Anonymní

    Tahle cesta je mi strašně sympatická a v podstatě pokaždé, když mě chytne záchvat vyhazování, jsem plně odhodlaná začít žít minimalistický život. Zní to tak krásně. Jenže…
    Nábytku, nádobí, spotřebičů atd. máme málo, opravdu jen nezbytně nutné věci. V tomhle ohledu by z nás Marie Kondo měla radost. Problém jsou pro mě ale ty věci s citovou hodnotou – nevidím nic špatného na tom připomínat si věci z minulosti, pokud jsou to vzpomínky pěkné. I když vím, že zabírají zbytečně místo. Nadbytek oblečení trápí asi většinu z nás, jenže to je zase dáno tím, jak moc je dnes oblečení levné a jednoduše dostupné. Člověk hrozně snadno sklouzne k tomu, že si koupí tři trička najednou, protože přece stojí pár šupů a může si je koupit v obchoďáku cestou na oběd… Kdybych měla dát půlku výplaty dámské krejčové za to, aby mi ušila šaty, určitě by mě přetékající šatník netrápil 😀 No a pak ty knížky. Ty syslíme oba a zabírají v bytě asi největší prostor. Jenže u nich mě ani tak netrápí citová vazba, jak neschopnost je nějak prodat (vyhazovat je nehodlám) – jsem momentálně příliš líná na to, abych je šoupla někam na internetový bazar, nafotila a prodávala po jednom kusu, kamenný antikvariát mi to zase možná koupí jako celek, ale brutálně pod cenou. A tak se nám doma válejí stohy a stohy knih, které určitě už nikdy neotevřeme…:-D
    A samostatnou kapitolou je život s batoletem. Někdo to dává asi i s ním, ale my jsme teda různými krámy zahlceni víc než kdy dřív 😀
    Díky za report o knížce, snad se k ní taky někdy dostanu. Na podobné téma doporučuju Domácnost bez odpadu od Bey Johnson; trochu radikální, ale inspirativní.
    zazvorek

  • Lucie

    Paráda, máš to tedy již vyzkoušené a cítíš, že to funguje. S těmi spotřebiči je to taky past, mám třeba parní hrnec, který jsem nikdy nepoužila a překáží mi na polici, ale říkám si pořád, že s ním začnu a že na jídlo pro děti to bude fajn…

  • Lucie

    Děkuji za tip na další knížku, už jsem o ní také slyšela, takže se po ní poohlédnu 🙂
    Knížky, které nechci, nacpu do knihobudky. Mám ale asi štěstí, že to nejsou žádné cenné kousky, většinou nějaké spontánní nákupy z Levných knih. Ale jestli máte s Honzou doma haldy ne zrovna laciných kusů, tak to chápu, že je těžší. Co třeba udělat soupis titulů a ten rozeslat známým, třeba někdo něco shání? 😉

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *