Pořídit si nové kozačky patřilo do seznamu příprav na letošní zimu (mise pořádné šněrovací boty také, tato výzva stále platí, nicméně ji dávám na chvíli k ledu). Poslední dva roky jsem nosila modré semišové kozačky od Deichmanna, které mě ve slevách přišly cca na 350 Kč, takže jsem je příliš neprožívala. Kupodivu ale sloužily slušně, letos už jsem na nich ale našla nějaké ošoupaniny a navíc mě začala iritovat jejich barva – v hnědém kabátu a vínových kalhotách jsem si připadala jako z cirkusu.Takže jsem si vyrazila omrknout nabídku ústeckého nákupního centra – navštívila jsem Humanic, Deichmann, Reno a CCC (tímto se omlouvám panu Baťovi, ale byla by to zacházka).…

Po včerejším marastu se v neuvěřitelné síle vrátilo sluníčko a bylo takové teplo, že jsme si s kamarádkou daly oběd na zahrádce a seděly při něm v tričkách. Tahle kombinace je moje nejoblíbenější v posledních dnech, jen je tedy důležitý úhel pohledu, jinak jsem v tom svetru jako trochu neforemná koule… Pája přijela jen na skok… … a obě jsme podnikly jeden z posledních kroků k završení svého studia. hadříky: svetr – C&A, sukně – Asos, tričko – H&M, kabelka – Esprit, náhrdelník – Lindex, boty – Steel boots

S bílým tričkem s retro reklamou na Schichtovo mýdlo s jelenem jsem se Vám chlubila již na jaře zde a zde. Nyní jsem se stala hrdou majitelkou dalšího a je za ním ukrytý i příběh. Když jsem se na jaře vydala do ústeckého infocentra koupit to první, ihned mě zaujalo to v růžové barvě, které měli vystavené ve vitríně. Leč jaké bylo mé zklamání, když tytéž růžové kusy, určené k prodeji, měly absolutně jinou barvu – sice růžovou, ale prasátkově. Vyblitou.Když jsem poukázala na rozdíl mezi vystaveným a prodávaným, tak mi bylo řečeno, že vystavené tričko je ještě reliktem ze staré várky, která měla mnohem kvalitnější potisk a stála 2x…