Dovolenááá!A s ní výletům zdar! Ten první směřoval na již dlouho plánovaný nejvyšší vrchol ČR, protože co bych to jinak byla za uvědomělého Čecha. (V srpnu by mě měl čekat ještě Říp a zásadní české body budu mít splněny.)Ze Dvora Králové jsme vyrazili kolem poledne a do hodinky byli v Peci pod Sněžkou, což je mimochodem neskutečně malebná vesnice, připadala jsem si tam úplně jako někde v Alpách či ve Švajcu. Úhledně posekané trávníky na úbočích, upravené chaty a chalupy, které do jedné slouží zároveň jako penziony. Všechna parkovací místa soukromá.Byznys bohužel prýštil z každého rohu. Za stovku jsme naše auto odložili na velké parkoviště přímo pod lanovkou a pustili…

Poslední víkend jsem na svém fejsbůku zaznamenala asi nejvíc svateb za celou jeho historii a v neděli ráno jsme všichni šupem lajkovali nová příjmení čerstvě provdaných kamarádek.I já jsem na jedné z těch svateb byla, a to ve Dvoře Králové u mé úžasné spolužačky z vejšky Pavly, která si po několika společných letech vzala svého spolužáka z gymplu Pepu. Jejich příběh je kouzelný v tom, že spolu seděli v jedné lavici, ale párem se stali až rok po maturitě, kdy jim byl osudným první třídní sraz 🙂 Cestou do východních Čech jsem také odstartovala svou horečně očekávanou dovolenou! Nevěsta Pavla se svědkyní Klárkou, taktéž mou spolužačkou: A další spolužačka z…

Dohromady tam i zpět 1500 km s čerstvou technickou dalo mé auto jako nic a já jsem zase o dost zkušenější řidič. I když jsem samozřejmě neřídila celou dobu, spíš něco málo přes třetinu.Jára však byl skvělý komentátor dění na silnici, takže pro mě předtím ta nejnudnější věc, jakou jízda po nekonečné dálnici je, dostala úplně jiný rozměr, protože jsem nikdy plynulý provoz nepovažovala za živoucí organismus tvořený jak inteligentními řidiči, schopnými předvídat, tak naprostými idioty, kteří si v hlavě přehrávají asi Need for speed. Počasí bylo tak skvělé, že jsem se první den spálila na břiše (po celonoční jízdě a postavení stanu v kempu jsme si zdřímli na sluníčku)…