Ach, podzimní západy…
To jsem takhle navečer procházela bytem a jeden z našich pokojů vypadal, že snad hoří – byl úplně celý zalitý oranžovým světlem.
Tyhle západy slunce na podzimu miluju – přicházejí v rozumném čase kolem sedmé večer a pokud mraky alespoň trochu dovolí, je to vždycky nádhera – měkké hřejivé světlo, zbarvené zlatými odstíny, k tomu první nazlátlé listí a člověk může jenom stát a vzdychat.
Typické ústecké panorama – na obzoru vpravo studentské koleje (hnusostavby ze 70. let) a vlevo komíny trmické teplárny…
A nemůžu ani zapřít, že bydlím na panelákovém sídlišti…
…podzim má ale tu moc, že dokáže vylepšit každé zákoutí 🙂
Začínáte také pozorovat tu proměnu?
Mohlo by se vám také líbit
