Již při druhé větě tohoto dialogu mi něco nehrálo… měla jsem pocit, že zažívám jakési dejavu. Asi při čtvrté mi to došlo 🙂A jsem hrdá, že i sám velký TGM obdivoval mou milovanou Jane Austenovou, a já se tak nemusím cítit bídně, že jsem celý život louskala jen braky. …a  tímto možná divně zaonačeným úvodem bych chtěla nenápadně nalákat na nový český historický seriál “České století”.  Ti, kteří ve škole dějepis nenáviděli, zřejmě pohrdnou, ale pro nás ostatní je to svátek, neb podobné filmařské počiny se neudávají každý kvartál, spíš tak jednou za dekádu.Po dnešním shlédnutí prvního dílu jsem nadšená, byť to chvilkama bylo lehce utahané a to, jak se…

K tématu mé dnešní úvahy se dostanu trochu oklikou, takže omluvte tu délku 🙂 Na úvod přiznání: čtu pravidelně časopisy. Pamatuju si, že ještě na gymplu jsem se za to před naší pseudointelektuální třídou trochu styděla. (Ale samozřejmě, že to o mě všichni věděli). Do 18 let jsem si pravidelně kupovala Cosmopolitan a v knihovně si každý měsíc půjčovala stohy starých ročníků Elle a Bydlení. V 18 mě Cosmopolitan přestal bavit, protože jsem prokoukla, že si s ostatními tituly typu Joy, Lovestar (existují ještě vůbec??) a dalšími navzájem recyklují ty stejné články, které navíc byly na jedno brdo. Přešla jsem tedy na Ženu a život. Kupovala jsem si jí občasně…

Už od poloviny srpna mě pronásledují úvahy o tom, co se bude dít, až skončí léto. Snad odjakživa to mám tak, že září je pro mě mnohem více začátkem nového roku než právoplatný leden. Během dovolené (byť jen u rodičů) jsem odpočívala, slunila se, cachtala v bazénu a tak dále a s postupujícím časem se ve mně nahromadila ta správná akční energie k tomu začít být po návratu do „normálního“ života zase trochu akčnější, začít nové věci a konečně dokončit ty stagnující… Podzim pro mě vždy znamenal nějaký přelom, ať už ho dříve určoval nový školní nebo akademický rok, či proběhly změny osobní. Několikrát znamenal i novou práci. A skoro…

Cha, blog píšu takovou chviličku a už to začínám flákat! Ne, že by nebylo o čem psát, jen jsem pořád tak chodila a přemýšlela, jak to zformulovat. Blbý je, že všechny myšlenky, co mě napadaly v předchozích dnech, byly tak osobní, že bych je stejně musela zcenzurovat, neboť google je tak hodný, že zveřejňuje mé celé jméno. Ale ne že by už tak do mě tolik lidí nevidělo…Abych tady ale jenom nefňukala, protože jsem bojovník a nemám to ráda:Posledních pár dní jsem na sebe hrdá, protože opravdu píšu diplomku! Mám kolem sebe neustále haldy knih. Archivní materiály mám nacpané v každém počítači, u kterého se vyskytuji, a další a další informace…

S myšlenkou založit si blog jsem si pohrávala už možná tak rok, dva. Pořád jsem ale musela zdolávat nějaké překážky. Třeba jenom vymyslet název. Great expectations nemá nic společného s Dickensovým románem, jen mi to přišlo výstižné v poměru k veškerým mým životním ambicím a touze tu spisovat něco, co třeba nakonec bude chtít i někdo číst. Takže už jen – vítejte a snad Vás čas od času pobavím a inspiruji.  Dnešní den je významný třeba tím, že mé mladší sestře začaly ráno porodní kontrakce.  Podle médií je taky dnes Valentýn, ale to jako nedlouho a po dlouhých letech opuštěná ignoruji. Jinak je prostě čtvrtek a z nějaké vyšší moci vhodný den k tomu…