Emma

Dlouho už tu nebyla žádná óda na díla Jane Austen a včera se přihodilo něco, co mi vnuklo nápad dokončit jeden ze svých sto let rozepsaných draftů a pustit ho mezi vás!

Když vybírám film k večerní potěše (jakože to je tak jednou za dva měsíce max, ale aspoň něco…), jdu na ČSFD. Trochu mě tedy prudí, že při těch kvantech uživatelů a reklam ještě nemají kloudné stránky, které by se daly slušně prohlížet v mobilu, ale co už.

A právě takhle na mě vykoukl trailer k novému filmovému zpracování Emmy, které by mělo do našich kin dorazit v březnu 2020.

zdroj

Jsem zvědavá, jak to bude s mým oblíbeným royal british akcentem, který mám s austenovskými adaptacemi spojený, když je představitelka hlavní hrdinky Američanka a hlavní hrdina Jihoafričan, ale nechám se překvapit a nebudu soudit dopředu.  
Á propós, poslední adaptace Jane Eyre měla v hlavní roli Australanku a Němce, takže opravdu není radno soudit na základě nějakých národních předsudků! 🙂 (Dalším mimochodem – projela jsem blog a opravdu tu nemám žádný článek o Jane Eyre? To je tedy mezera!
 
Ale zpět k Emmě.


Ta je představována jako komediální román – kdysi jsem ji rozečetla, ale nějak na to nebyl ten správný čas, ale chystám se k ní brzy vrátit, protože si o pár let a Janiných děl později hodlám užít jemný sarkasmus naplno. 

Co ale za sebou mám, jsou tři nejznámnější adaptace – dvě filmové a jedna seriálová.

Zajímavé je, že v roce 1996 vznikly ve Velké Británii hned dvě filmové adaptace. Za tu slabší považuji Emmu s Kate Beckinsale. Ač je to stejný rok, vizuálně i herecky mi v porovnání s Emmou s Gwyneth Paltrow a Jeremy Northamem připadá jako starší dílo.

Každopádně Emma s Gwyneth patří mezi moje nejoblíbenější filmy vůbec a viděla jsem ji určitě více než desetkrát! 🙂

Tahle moje fotka je určitě aspoň osm let stará!

Tahle komedie je vtipná, svěží, Gwyneth je tam roztomilá a o Jeremym ani nemluvím, ten je prostě boží ve všech dobových rolí, se kterými jsem měla tu čest. (Doporučuji třeba pro mě neobvyklý film Posedlost, kde Jeremymu sekundovala nejznámnější představitelka Lizzie Bennetové).) 
Před vámi se producíruje spousta úžasných komických postaviček, jak je z děl Jane Austenové známe – namyšlený trouba v podobě mladého kněze, jeho nesnesitelná novomanželka, pošahaná slečna Batesová, hypochondrický tatínek, několik mylných zamilování a oproti jiným dílům tam žádná z postav není veskrze zlá a lidská hloupost a omezenost je tak nádherně satiricky vykreslená…

A scénu, kdy se Emma s panem Knightleym hádají při lukostřelbě, patří k mým nejoblíbenějším, a vůbec se nedivím, že právě Emmu s lukem najdete na mnoha promo fotkách k tomuto zpracování.
Řekla bych, že to má i takový obrazný rozměr – hlavní linka příběhu Emmy spočívá v tom, že si hlavní hrdinka myslí, že má zásluhu na tom, že se její vychovatelka skvěle provdala, a že má tedy talent na dohazování partií. Rozhodne se pomoci najít ženicha další ovečce ve svém okolí, což se však ukáže jako velké sousto s překvapivými dopady.

Zobrazení Emmy střílející z luku mi tak evokuje Amora, který si vybírá oběť k milostnému zasažení! 🙂  

zdroj

V roce 2009 vznikla čtyřdílná minisérie Emma z dílny BBC.
Romola Garai je jako Emma ještě potřeštěnější než Gwyneth, jen ten Johny Lee Miller mi jako pan Knightley moc nesedl. 

Problém je, že britský filmový rybníček není tak velký a tenhle Johny je pro mě se svým naivním kukučem především Edmundem z Mansfield parku. Navíc není pro Jeremyho žádnou konkurencí, nemá takové charisma a vypadá na tuto roli příliš mladě. Že by mohl hlavní hrdinku svými životními zkušenostmi vychovávat, mu prostě nevěřím. 

Přesto je tohle zpracování velmi povedené, protože dlouhá stopáž umožnila si pohrát s detaily – seriál je plný krásný scének, ze kterých je patrno, jak a čím se šlechta poloviny 19. století ve své každodennosti bavila. 

Z jiných filmů mám dojem, že ženy jenom sedí, vyšívají a pijí čaj, muži debatují o politice, hrají karty nebo loví. 

Tady ale byl zobrazen skutečný rodinný život – jak si úplně normálně hrají s dětmi, chovají miminka, která jsou v jiných filmech jen tak mimochodem odložená u chův, jaké hrají společenské hry, jaké mají povinnosti například k nájemcům, zařizují nákupy, věnují se charitě…

Krásná mozaika tehdejších životů, skvělé kostýmy a kulisy vyplněné tolika detaily. Na pohled možná až příliš barevné a sluníčkové, ale taková ta komedie prostě je!

I herecké výkony, především tedy Romoly, mi připadají živé a uvěřitelné, kdežto jiné dobové filmy a seriály občas bojují s toporností, kdy máte pocit, že opulentní kostýmy dělají z herců živé loutky.   

zdroj

Jasně tedy všechny Emmy světa doporučuji a doufám, že si na jaře povíme, jak se povedla ta nejnovější! 🙂

Co vy a tato Austenovská klasika?

Poděl se o článek na Facebooku