Výkřik
Většinou se tady snažím být pozitivní, přeci jen je tu tenhle blog od toho, aby dělal radost mně i vám, zvedal náladu, motivoval, povzbudil ve chvíli, kdy to jde od čerta k ďáblu a… bla bla.
Ale někdy si prsknout musím.
Že byl o víkendu první jarní den jsem nezjistila pohledem do kalendáře, a už vůbec ne pohledem z okna.
Řekly mi to totiž sociální sítě!
Prognóza, že sociální sítě způsobí konec lidstva, se zase o krůček přiblížila svému naplnění.
O víkendu jsem na sítích minimálně – abych se zrelaxovala, udělala si v hlavě trochu místa i pro skutečný život a ještě ten opravdový život stihla alespoň zahlédnout. I tak na mě ale vyskákalo víc fotek a výkřiků o tom, jak vítáme jaro z plna hrdla, než je zdrávo. Holé nohy, lehké sukně, náruče plné kytek. Nejvíc mi utkvěla fotka rozkvetlých stromů na Petříně.
Není část republiky v jiném podnebném pásu?
V pondělí se to vystupňovalo, protože si na ty sítě našli čas i lidé, kteří jim podobně jako já víkendy nevěnují. Takže další smršť. Fotka holčiny v tenkém tričku, přes které má koženou bundičku a tomu připojený jásot o jaru (pro upřesnění – vyfoceno v Teplicích, jen 15 km od místa mého působiště!), přišla jako pomyslná rozbuška, kdy už jsem toho měla dost.
Jsou typy článků na módních blozích, které spolehlivě vybízejí k rýpnutí, takže se vždy v komentářích někdo stará, jestli blogerce není zima. Považuji takové poznámky za otravné a je to každého věc. Znám lidi, kteří jsou otužilejší, a taky z fotky nikdy nepoznáme, kam měla dotyčná namířeno – třeba jen přebíhala mezi autem a kavárnou.
Jenže v pondělí jsem podobný den měla i já. Do práce v Ústí jsem brzy ráno jela rovnou z Aše, a tak mě také čekalo jen to nejnutnější přeběhnutí z parkoviště do kanclu a zpět.
Ale i to bylo peklo, zimou mi drkotaly zuby a to jsem měla svůj nejteplejší zimní kabát a pod ním huňatý svetr!
Já chápu, že to jaro všichni chceme, a tím, že sdílíme fotky s tulipány a mluvíme o zavírání kabátů do nejhlubších sklepů, tak ho jako afirmací přivoláváme. Ale tyhle sociální sítě zároveň slibují, že ukáží životy běžných smrtelníků v reálném čase a prostoru a tohle mě zkrátka klame.
Když si budu chtít prohlédnout jarní módu, můžu si bezpečně zalistovat časopisem, jehož editoriál někdo připravil minimálně měsíc dopředu. Ale pokud chci vidět, co nosí ulice… Chtěla jsem se spolehnout právě na tyhle sdělovací kanály.
Ale což, možná jsem díky téhle deziluzi na nejlepší cestě se pomalu odpoutat a ze sítí se vymotat.
Část mě samé to vlastně hodně chce a má drahá polovička by skákala radostí metr vysoko…
…takže, tenhle post v závěru není negativní! :))
A co vy a sociální sítě? Udělejte mi radost a sdílejte jen pravdu.
Trochu přefiltrovat ji můžete.
Dík!
P.S.: Dnes ráno už bylo trochu lépe, takže jsem poprvé šla bez čepice. Do uší mi hrála hudba a přede mnou kráčela holčička v růžové bundě a květovaném batůžku. A najednou začala tancovat, mávala rukama a poskakovala a celé se to stupňovalo přesně do rytmu mé muziky.
Četli jste Tracyho tygra? Tahleta holčička byla dneska ten můj tygr!
Mohlo by se vám také líbit
Proč jsem opustila Blogger?
Ekoživot: látkové pleny
5 komentáře
Anonymní
Jakmile se udělá jen trochu hezky, vždycky z toho máme s Honzou srandu. Počítáme frajírky, co v březnu vytáhnou krátký nohavice s odhodláním Rychlých šípů, který je nosily jednak z nouze (přeci jen tehdá ty dlouhý gatě tolik nefrčely), jednak protože to byli přece klucí zocelený a otužilý, že. Taky si říkám, jestli náhodou nemám nějaký svý jiný mikroklima (a to si myslím, že jsem poměrně otužilá). Je to nedočkavostí, aby už přišlo jaro? Frajeřinou? Nebo se fakt počasí v republice liší natolik, že v Praze kvetou stromy a lidi choděj v tričku, ale v Jizerkách sněží a lyžuje se? Zeměpisář na gymplu nám vykládal, že v rámci naší minirepubliky nikdy nejsou výkyvy počasí nijak zásadní bez ohledu na geografickou polohu i nadmořskou výšku. Že by se od těch dob něco tak zásadně změnilo? 😀
P.S: Smrt sociálním sítím! :-DD
zazvorek
Cury in the City
Ty komentáře na téma, zda není blogerce zima, mě taky vždy dostávají. 😀
► CITC FASHION BLOG ◄
→ Join the Giveaway!
Týnka T.
Luci, pro modu se (aspon dle některých) musi preci trpět! Bylas nekdy v Anglii? Co me behem meho pobytu tam absolutně dostavalo, byla právě absence soudnosti v oblekani. Videt v mrazech holky v balerinkach a lehkym svetriku, děcka v kocarku s holyma nozkama sotva povylezlo sluníčko a divciny s holyma nohama pod sukni školní uniformy mi vyrazilo dech. A kdyz se slo nekam vecer, byla jsem fakt trapna v zimni bunde a kozackach! Holky ae totiz vysnorily do satu na raminka a lodicek (v ty dobe frcel jumpsuit – overal)a kabaty nechaly doma. O to vic se zahrivaly alkoholem zevnitr – typicka Britka pak 100kg vravorajici v letnim overalku, ovšem sebevědomí na úrovni Claudie Schiffer. Byla jsem durazne varovana a poucena, at zavru svou udivem otevrenou pusu, jinak bych pres ni taky mohla dostat 😀 😀 😀
Týnka T.
Luci, pro modu se (aspon dle některých) musi preci trpět! Bylas nekdy v Anglii? Co me behem meho pobytu tam absolutně dostavalo, byla právě absence soudnosti v oblekani. Videt v mrazech holky v balerinkach a lehkym svetriku, děcka v kocarku s holyma nozkama sotva povylezlo sluníčko a divciny s holyma nohama pod sukni školní uniformy mi vyrazilo dech. A kdyz se slo nekam vecer, byla jsem fakt trapna v zimni bunde a kozackach! Holky ae totiz vysnorily do satu na raminka a lodicek (v ty dobe frcel jumpsuit – overal)a kabaty nechaly doma. O to vic se zahrivaly alkoholem zevnitr – typicka Britka pak 100kg vravorajici v letnim overalku, ovšem sebevědomí na úrovni Claudie Schiffer. Byla jsem durazne varovana a poucena, at zavru svou udivem otevrenou pusu, jinak bych pres ni taky mohla dostat 😀 😀 😀
Lucie
V Anglii jsem ještě nebyla, ale dovedu si to představit, dost jsem o tom slyšela 🙂 No peklo, takovou "kulturnost" bych si s radostí nechala ujít 🙂