Zpět v éteru.

Cha, blog píšu takovou chviličku a už to začínám flákat! Ne, že by nebylo o čem psát, jen jsem pořád tak chodila a přemýšlela, jak to zformulovat. Blbý je, že všechny myšlenky, co mě napadaly v předchozích dnech, byly tak osobní, že bych je stejně musela zcenzurovat, neboť google je tak hodný, že zveřejňuje mé celé jméno. Ale ne že by už tak do mě tolik lidí nevidělo…

Abych tady ale jenom nefňukala, protože jsem bojovník a nemám to ráda:

Posledních pár dní jsem na sebe hrdá, protože opravdu píšu diplomku! Mám kolem sebe neustále haldy knih. Archivní materiály mám nacpané v každém počítači, u kterého se vyskytuji, a další a další informace si neustále googlím.

Celý můj život se prakticky smrskl na pravidelné docházení do práce s odbíháním na poslední semináře, práce na diplomce a plánu disertace a ve zbytku času chodím cvičit, protože jsem se zbláznila do BOSU, takže jsem tam pečená vařená.
Nouzový režim: práce-škola-cvičení.
Na dobu určitou vyhovující a vlastně velice prospěšné, ale je jasné, že bych stejně měla raději starosti typu jaké prádlo si obléknout na rande.

Mou převažující náladou je melancholie a takové to nimrání v pocitech, u kterých bych byla raději, kdyby neexistovaly. Achjo, holt budu nadosmrti rozervanej romantickej hrdina. A podkládat to odpovídajícíma songama z muzikálů.

Škola už se mi pomalu chýlí ke konci – na pajďáku mě čeká poslední týden a na fildě poslední měsíc, a tak si začínám skučet i kvůli tomu, že je to možná naposledy, co se v Ústí potkám se svými spolužačkami. Většina z nich se vrátí do měst a vsí, ze kterých přišly, a já už teď bojuju s pocitem, co tu proboha budu sama dělat? Rozhodla jsem se v Ústí zůstat, tak dobře mi tak. Budu muset sebrat veškeré odhodlání, vyrazit do éteru a zuřivě se začit seznamovat s místňáky.

Tak teď něco veselejšího – speciálně pro Zázvorka několik fotek z naší studovnické schůze, kde se hrálo třeba Skákal pes 🙂

Hmm a pěkně to vonělo!

A i když se počasí ze záchvěvu jara vrátilo na nulu, udělalo mi radost sluníčko proniknuvší do naší kanceláře…

Všechny fotky jsem si musela udělat sama, protože nám v poslední době nepřály ani společné obědy s Eliškou. Náprava ale bude – pořídila jsem si dvoje nové botičky, takže od teď budou outfity jak fík.

A s nimi přijde JARO!

Poděl se o článek na Facebooku