-
Labutí jezero
Včera jsme se sestřenkou Míšou vyrazily do ústeckého divadla a rovnou na klasiku všech klasik – Čajkovského Labutí jezero.Byla to nádhera! Na balet jsem sama chodila 7 let (od 7 do 14 let a rozhodně žádný velký talent 🙂 a nyní jsem se musela zamyslet nad tím, proč dřív Labutí jezero ničím nepatřilo mezi mé oblíbené balety – vždyť ta hudba je dokonalá.Původně jsme si zamluvily jedny z nejlevnějších lístků a na místě pak ještě dostaly studentskou slevu, což rozhodně potěšilo. V ústeckém divadle totiž platí, že když studenti přijdou 10 minut před představením a zbydou lístky, tak si je mohou koupit za 50 Kč, což je úžasné, když si…
-
Cheb jarní (?)
Jarní s otazníkem, protože bylo na nule a do obličejů nás řezal pořádnej vítr. Byla jsem s našima v Chebu navštívit svou sestru a vzít si na vyvenčení malého Adámka, kterému už je víc jak měsíc. Kostel Sv. Mikuláše a jeho fungl nové věže Desky na zdi chebského muzea Pod chebským hradem Lávka přes Ohři Tomuhle říkám “štěrk na konci tunelu” Hradby Kontrast jarních kočiček a mého kulicha 🙂 A zde “malá ségra” Lenka. Měsíc po porodu a vypadá perfektně! Aaaa… řveme u tety 🙂 “Švára” se pokouší utěšovat 🙂 Noo, takže zase po měsíci s rodinkou a zítra hurá zpět na sever do Ústí!
-
Růžové úterý
Od včerejška hýřím barvama. Rozhodla jsem se zaklínat jaro a vytasila se s odstíny červené a růžové. A to, že přes noc zase napadla halda sněhu, mě vůbec nerozhází! Možná ještě není některým návštěvníkům jasné, o co se fotkama toho, co mám zrovna na sobě, vlastně snažím. V anotaci blogu není o módě ani slovo, a tak by jeden možná ani nehádal, že to sem budu cpát. Přesto se tak děje, protože se za 1) snažím ukázat, že i někdo, kdo se tváří, že má intelektuální zájmy (haha), je vlastně jenom marnivá fintilka, co má pozemské slabosti jako každá druhá, a za 2) že nějakou vlastní vizi přeci jen mám…
-
Zpět v éteru.
Cha, blog píšu takovou chviličku a už to začínám flákat! Ne, že by nebylo o čem psát, jen jsem pořád tak chodila a přemýšlela, jak to zformulovat. Blbý je, že všechny myšlenky, co mě napadaly v předchozích dnech, byly tak osobní, že bych je stejně musela zcenzurovat, neboť google je tak hodný, že zveřejňuje mé celé jméno. Ale ne že by už tak do mě tolik lidí nevidělo…Abych tady ale jenom nefňukala, protože jsem bojovník a nemám to ráda:Posledních pár dní jsem na sebe hrdá, protože opravdu píšu diplomku! Mám kolem sebe neustále haldy knih. Archivní materiály mám nacpané v každém počítači, u kterého se vyskytuji, a další a další informace…
-
Tradiční pracovní úterý…
Dneska je to hlavně o pohodlí – celý den trávím ve škole a navečer mě čeká bleskurychlý přesun z jednoho semináře na druhý přes půlku města, takže na nějaké podpatky jsem dneska opravdu neměla náladu. Navíc jsem si včera večer asi hodinu zkoušela všechny své sukně a naprosto zdrcená zjistila, že dokud si nepořídím nové boty, tak to prostě ono nebude. Takže dneska zase v kalhotách.S tím sakem možná trošku kočkopes, ale absolutně jsem neodolala tomu nádhernýmu počasí venku a během obědové pauzy vytáhla Elišku do “budoucího parčíku” (zatím je to opravdu jenom hrubý nástřel) našeho rekonstruovaného a rekonstruujícího se kampusu. I ty pusté baráčky za mnou patří univerzitě. Zatím…
-
Sobotní zdravotní procházka
Sobotní počasí bylo v kontrastu s předcházejícím marastem naprosto dokonalé, a tak by byla škoda zahnívat doma. Jelikož jsem ale já dospávala ples a moji spolubydlící Zdenka a Igor náročnou šichtu v činoheráku, vyrazili jsme až v pozdním odpoledni a sluníčko si užili hlavně zapadající. Tenhle výhled nám skýtá jen pár kroků od našeho paneláku: Vyrazili jsme směrem na Dobětice a cílem naší cesty byla Mariánská skála.A asi jsem se ještě nezmínila, že si moji spolubydlící před necelými dvěma týdny pořídili štěňátko. Labradorský retrívr Charlie má zatím necelé tři měsíce, ještě příliš nepochopil smysl venčení a ze všeho nejraději oždibuje kabely a mé barevné punčocháče, ale už teď ho všichni…
-
Ples FF
V pátek proběhl dlouho čekávaný ples Filozofické fakulty. A bylo to moc pěkné, sál narvaný – když si vzpomenu na svůj první před čtyřmi (nebo pěti?) lety, kdy bylo obsazeno jenom pár stolků! Kapela Bonit naprosto výborná (http://www.bigbandbonit.com/) – spojení saxofónů a jiných klasických nástrojů s takovými těmi rasta-bubny fungovalo perfektně, výborná zpěvačka a hráli krásně i na poslech, nejen k tanci. Pivo stálo lidových 22Kč, všude přátelé a známí. A na svých nových botičkách jsem dokázala bez větší újmy stát až do jedné ráno. Jediná zrada byl slibovaný guláš, na který se nějak zapomnělo. Společenský sál SETUZY na dobové fotografii (budova s hákovým křížem) – až na nacistickou výzdobu…