-
(Nicneřešící) úvaha o dospělosti // The consideration of adulthood (which solves nothing)
Kdy si člověk navážno řekne – “Tak a teď jsem konečně dospělý”? Kdy jste si to řekli vy? Nebo ještě neřekli? Některé kultury to mají chytře zavedené, když praktikují různé přechodové rituály.Například přechod k dospělosti mezi různými domorodými kulturami v pralesích – mladý kluk splní náročný a často životu nebezpečný úkol a pak je slavnostně pasován na dospělého.K jakému rituálu bychom to připodobnili v naší kultuře? Osmnácté narozeniny? Zisk řidičského průkazu?Svatba či příchod dítěte to dnes už rozhodně není, protože je mladí lidé tak oddalují, že už pak můžeme mluvit spíše o středním věku.Ještě tak před 20 lety se přechodem do dospělosti zdála být maturita, proto se také nazývala…
-
Odvaha // Courage
Měsíc a půl mi trvalo nafotit nové fotky, abych mohla pokračovat v tématu vintage oblékání… Ale co už, nová práce mi dává zabrat, takže to, že nový článek vylézá na světlo po dvou měsících, mi najednou nepřipadá tak moc! Dnes to bude na téma:Jak se vyrovnat s tím, co si myslí lidé? Konkrétně o tom, co máte na sobě.To je těžké a uznávám, že ne každý to dá. Sama jsem se musela vyrovnávat s tím, že mě občas někdo pomluví za zády (“co to má zas na sobě?”), teta mi na rovinu řekne, že jsem holt vždycky musela být za strašidlo, od mamky slýchám, že si těmi selkovskými sukněmi kazím…
-
Vintage, retro, pin-up a holka dneška // ~ and girl of today
Je těžké se v dnešní době oblékat do šatů z jiné doby?Je to těžké v Čechách, je to těžké na malém městě?Je patřičné tak chodit do práce? Na tyhle všechny otázky jsem sama sebe i své okolí celkem dlouho připravovala.Není to tak, že bych ze dne na den přebrala všechno své oblečení a řekla, že už nechci nosit nic, co by nevypadalo jako z doby před minimálně 50 lety.K retro módě už ale tíhnu velmi dlouho a začíná to být převažující styl v mém šatníku. Začala jsem od maličkostí… Bylo například snadné si zvyknout na červenou rtěnku. Občas si ji namaluju i jen tak sama pro sebe, když sedím zavřená…
-
Nový štýl // New style
Jednou ze změn a novinek, kterou chci spasit tento blog, je, že jsem se rozhodla části článků překládat na angličtiny. Možná jste to registrovali již v posledním článku.Je to jedna z těch změn, která se často stává terčem kritiky, a tak než se objeví někdo, komu to bude stát za rýpnutí, to raději osvětlím předem. Na to, abych doslova a perfektně překládala všechny texty, nemám. A to jak jazykovou vybavenost, tak finance (abych to někomu dala přeložit!). Anglicky umím velmi průměrně a ani denní používání v zaměstnání mou znalost do profesionálních výšin nevystřelilo (to už spíš sledování seriálů).To jen na úvod, aby některé zdatnější speakery můj anglický projev neurážel. Pokud…
-
Lucie od Červeného Mohanu // Lucie of Roter Main
Nezní to nijak poeticky, že? Ale pokus popsat, co pro mě znamená říčka Roter Main, mě krátce přivádí ke vzpomínkám na Ústí – uvědomila jsem si tam vůbec, že jsem ho měla tak ráda především kvůli řece? Voda mě fascinovala od dětství – vždy, když jsme někam cestovali, tak jsem měla přilepený nos na okně a každou chvíli povykovala – mami, koukej, rybník! Koukej, voda! Žít co nejblíž vody, mít ve městě řeku nebo potok, nebo třeba zahradní jezírko! V dětství jsem hrozně ráda chodila k sousedům přes ulici, kteří na zahradě měli jezírko s vodotryskem a malým vodopádem, a doma hrozně otravovala, ať si ho uděláme taky. Tekoucí voda…
-
Návrat na místo činu
První příspěvek na tomto blogu vyšel před čtyřmi a půl lety.Ani to nemusím hledat, protože mám pro to skvělou upomínkovou pomůcku – den narození mého synovce. Půlroční pauza v publikování určitě nikomu ze čtenářů – i těch sporadických – neušla, vždyť se to za předchozí čtyři roky nestalo nikdy. Za ten půlrok jsem se snažila si urovnat pár věcí – jak další pracovní směřování, tak náplň volného času a s tím související reformace obsahu tohoto blogu. Půlroční hibernace Pamatujete si, že dřív, když jste na počítači klikli na „vypnout počítač“, tak tam byly jen dvě možnosti – vypnout nebo restartovat? Až později přibyl režim spánku a já si teprve…
-
Na vlastní kůži – chemický peeling
Abych začala zeširoka, jak je mým zvykem, tak shrnu, co stálo za tím rozhodnutím nechat si dobrovolně naleptat obličej a ještě za to utratit nekřesťanské peníze… Už jsem tady párkrát popisovala své problémy s pletí a jak tak koukám do historie, naposledy to bylo před více než rokem – zde.Taky jsem si kdysi dávala předsevzetí, že zajdu na kosmetiku a povedlo se mi to uskutečnit po třech letech! Takhle bleskurychle si plním své úkoly!Hodně chválený byl v boji s akné tea tree olejíček. Takže jsem ho zkusila.Ale popravdě jsem jeho účinky ohromená nebyla. Čekala jsem, že vysuší pupínek v zárodku, ale to se nestalo, naopak hojení trvalo mnohem déle a…
-
Pes v bundě
Jaká to ironie, že nám veškerá skromná bílá nadílka zmizela právě na Štědrý den, obzlášť když vydržela už takovou dobu. Lidé si zřejmě bílé Vánoce nezaslouží. Naštěstí tu mám alespoň pár vzpomínkových fotek z prvních mrazivých dnů. Už jsem také zjistila, že modrá obloha je nutností, jinak nevyfotíte vůbec nic – pohled z okna na sněhem a námrazou obalená křoviska může působit poeticky, ale pokud není doplňkem slunce a alespoň kus blankytu, z fotky je šedobílá šmouha. Bender se na fotkách naparuje v bundičce, která je mým posledním výtvorem.Není to o tom, že bychom chtěli mít psa přestrojeného za panenku, ale je to přeci jenom už stárnoucí pán a po…
-
Listopad
…je již sice dávno ouvr, ale já o něm ještě nestihla sepsat pár vzpomínkových řádků.Nevyhovuje mi, že je tu v posledních měsících článků stále méně a méně, když přitom ve mě kypí tolik nápadů a myšlenek, které bych sem chtěla nasázet! Přihodilo se to tak nějak přirozeně s mým celkovým ochladnutím ke světu sociálních sítí a ostatních digitálních světů. Dalo by se říct, že už se jim pro samý život nestíhám věnovat. Dříve jsem se cítila hrozně rozlítaná a uspěchaná, pokud jsem někde musela posedět či nějakému praktickému úkolu věnovat více času, než mi připadalo zdrávo. Na návštěvě u našich jsem nervózně poposedávala na gauči, při vaření oběda jsem myšlenkami popoháněla…
-
Bayreuth a nástěnka cílů
I té nejoptimističtější duši občas zastagnuje akumulátor a pozastaví se nad svým snažením.Každý je někdy energeticky v mínusu, a pak se často ptá sám sebe, k čemu se snaží a proč to všechno vůbec dělá.Nebo je takovou otázkou úplně zaskočen!Pro takové situace není na škodu si vytvořit plánek, manuál či seznam cílových položek. Takový dlouhodobější to-do-list. Diáře máme plné úkolů a povinností na každý den a podle rad chytrých motivačních příruček si některé večery před spaním poznamenáváme, co se nám povedlo. Kocháme se odfajfkovanými položkami (ano, přiznávám, začínají se mi v Keepu kupit, protože některé nejsem štonc úplně vymazat, jako by připomenutí toho, že je mám za sebou, něco dokazovalo!)…