Cestuji
-
Květen
Květen už je v trapu nějaký ten týden, ale dříve nebyla úplně ta správná energie něco sepisovat. Mám pocit, že mám veškeré fotky porůznu rozkutálené a že už vlastně nedokážu dát pořádně do kupy, co se dělo… Ale protože mám tahle shrnutí ráda, zapálím mozkové závity na maximum a pokusím se to polepit.A ani tentokrát nebudu kazit tradici a začneme opět mým instagramovým účtem @eponinezascherlandu 🙂 Jak se tak dívám zpětně na shrnutí dubna, vidím, že jsem zapomněla na komentář mé osoby v šermířském obleku! Opomenuto to bylo tak nějak schválně, protože jsem čekala na fotky od našeho dvorního rektorátního fotografa Pepy, ale protože se ve fotkách ze všech akcí…
-
Výlet s přírodovědci
S týdenním zpožděním se s Vámi podělím o pár fotek z výletu s partou nadšenců do přírody, v čele s botanikem Jiřím Brabcem a párem ornitologů. Startovali jsme dopoledne ve Skalné, kde nás sice přepadl déšť, ale to rozhodně nikoho neodradilo. Určování lučních rostlin sice nepatří mezi moje záliby, ale nádherně mě to vrátilo zpátky do školních let, kdy jsem byla nadšeným biologem a podobných akcí se občas účastnila – tuhle výlet s klubem ochránců, támhle s německými kolegy, každou chvíli přednáška v muzeu – měli jsme totiž třídního biologa a ten nás prostě dokázal nadchnout! Psycho hrnečkové království… 😀
-
Duben
Chacha, nějak jsem si naivně myslela, že poslední dubnový týden bude trochu delší a já stihnu vylézt ještě alespoň se dvěma textíky a on už je zase čas sumarizovat!Na instagramu @eponinezascherlandu jsem tentokrát byla plodnější, takže níže můžete pozpátku sledovat střípky mého dubna – a ano, vidíte správně, že sněhem to paradoxně končilo! Pokud jste ale minulý týden netrávili na jiném kontinentu, tak jste to pocítili na vlastní kůži. Na začátku měsíce jsem jásala, že jsme konečně vytáhli kola, a on to byl prozatím jediný výlet. Pak už jsem se kromě pravidelné návštěvy fitka a sobotního taeba věnovala spíše čtení v peřinách a také trošku více i sledování filmů a…
-
Březen
A březen máme v čoudu, takže je opět čas na malé ohlédnutí a začnu rovnou výřezem ze svého instagramu @eponinezascherlandu: Instagramově byl březen mnohem chudší, takže radost z nového smartfounu naštěstí síť úplně nezahltila 🙂 (a ano, poslední fotka s tulipány už byla v post-únorovém reportu, ale je moje oblíbená a hlavně mi tak hezky vyšla do čtverce :D) Březen byl ve znamení rutin a to bych shrnula výčtem následujících nejvíckrát opakovaných činností: čtenífitkotaebošití (a podle intenzity též seřazeno!)Hlavně z toho čtení mám radost. Přibylo mi opět kvantum nových knih, do toho jsem si přinesla plnou tašku z knihovny. Bohužel je to často na úkor spánku, ale cítím, že mému…
-
Kočičí víkend
Minulý víkend jsme strávili netradičně rodinně – navštívili jsme krátce Járovu rodinu v Benešově, kde jsem byla úplně poprvé. Čekalo nás výtečné pivo Ferdinand, dvě boží kočičky v bytě, předjarní výlet na zámek Konopiště a letmé rozhlédnutí po městě… Benešov toho zřejmě taky zažil dost, je vidět, jak je centrum města probourané a vyplněné komunistickými krabicemi – asi jako v Ústí.Překvapil mě židovský hřbitov kousek od centrálního náměstí, ale i na něm je znát, že měl v minulosti namále. Ale aspoň něco zůstalo. Vítá nás Konopiště!Zámek stojí jen asi dva kilometry za městem, takže tam snadno dojdete po svých… Kolem zámku se prostírá úžasná stará obora, úplně jsem se tam…
-
Bílá a skalnatá
…byla naše kraťoučká dovolená minulý týden.Hotel Ostrov u Tisé už moc dobře znám, měla jsem to štěstí v něm strávit několik nocí již počtvrté. Není tam mobilní signál, lišky dávají u prahu dobrou noc, hotel stojí v obležení řady rybníčků a ještě ho ze všech stran obepíná hradba skal. Mají tam saunu, whirpoolku, bazén a tak, takže k relaxu neschází vůbec nic. Ranní výhled z okna pokoje… Ve čtvrtek jsme vyrazili na čtyřhodinovou procházku na německou stranu směr údolí podél potoka Dürre Biele na hraniční přechod Soví brána a vrátili se promrzlí a špinaví (protože jsme lezli do asi pět metrů hluboké jeskyně, ze které bylo potřeba se vysoukat plazením),…
-
První březnový týden
Minulý týden se vymykal všem mým jiným tak nějak stejně plynoucím týdnům… Nějak jsem nezvládala naspat dost hodin, ale to nevadilo, protože se můj pracovní týden o polovic zkrátil a vyrazilo se na krátkou ještězimní dovolenou a klaplo to úplně báječně. Dva dny v bezsignálovém klídku mezi Tiskými skalami a poté rychlý přesun do Benešova na rodinnou návštěvu… Pondělí s krupicovou kaší… V úterý jsem po strašně dlouhé době navštívila Děčín a v něm přednášku kamarádky Stáni o rozkrádání socialistického majetku 🙂 Přednáška proběhla v baru Bodenbach v Podmoklech, což je pěkná sklepní hospůdka s klasicky punkovými záchody a vlezlou zimou. A skvělým hermelínem a točeným Kocourem.Měla jsem ten večer…
-
Barevnosti 2015
Ještě není konec ledna, takže snad s ohlédnutím za loňským rokem nejsem tak opožděná 🙂Chvilku mi přišlo, že to nemá smysl, protože to byl takový rok – prostě roční, předchozích 360 a něco dní, a který už si nepamatuju, jak začal, a ani nejásám, že skončil. Ale zásadní momenty tu byly! Než se do nich ale pustím, nesmím zapomenout zmínit, že jsem konečně překročila Rubikon a hlavně svůj vlastní stín a už jsem s blogem veřejně i na Faceooku. Odkaz najdete ZDE, případně v pravé liště můžete kliknout na příslušný symbol a propojí vás to též. Facebook sice všichni nepodporují (viď, Terko:)), ale pro množství lidí je to nejsnažší způsob jak…
-
Late November…
Podzim se nám chýlí ke konci, tak by to chtělo ještě nějaký ryze podzimní příspěvek než se vydám někam hlouběji… Už je to nějaký ten týden, co jsme byli na poslední letošní vyjížďce na kole. Bylo to parádní, protože teploměr ukazoval ještě nějakých 15 stupňů a to šlo 🙂 Jen to brzké stmívání nás zahnalo brzo domů, ale západ slunce, který nás zastihl u rybníka Čerňák v Krásné u Aše, stál fakt za to… Ajfoun vám to zprostředkuje tak z 60% skutečné nádhery. No nic, kolo už odpočívá zasunuté v kotelně a počká si pěkně až na jaro… A teď něco z “fashion soudku” – tohle byla celý podzim má…
-
Pod Pravčickou!
Minulou neděli byl podzim úplně pohádkový, a tak jsme neseděli doma a vyrazili na Pravčickou bránu. Já už jsem tam kdysi byla, ale protože jsme tehdy vyrazili pozdě, tak už nás nepustili ani pod ni. Nyní jsme si ale přivstali a strávili tam nejkrásnější část dne a dokonce se i vyhnuli největšímu náporu turistů, protože stejný nápad jako my měly stovky dalších lidí 🙂 Včetně Japonců se selfie tyčkama. V takových dnech mám pocit, že je podzim nejkrásnější období v roce…