Blogy se hemží vánočními seznamy a jeden jsem si udělala i já – stručnější pro rodiče jsem dala na FB, abych si zajistila, že pod stromkem najdu alespoň jednu či dvě věci, které opravdu chci a využiju.Možná ale už pozdě, protože na to, co chci k Vánocům, se mě máma a ségra ptaly už asi před dvěma měsíci.Jinak dárky moc neprožívám, většinou dostávám pár drobností do domácnosti (každoročně pyžamo a ponožky, letos už vím o prostěradle:)), nějakou tu kosmetiku a vůni (Avon to vždy jistí) a peníze, které následně promrhám ve slevách (i když letos si za ně asi pořídím dálniční známku). Není ale od věci si seznámek udělat –…

Minulý víkend se o mě začal pokoušet nějaký bacil, takže jsem vyrazila do boje čajem s mega porcemi zázvoru a citronu. Zdá se, že jsem v tom byla úspěšná, ale za cenu zázvorem spálených útrob a rozcitlivělých zubů… A velmi mohu doporučit kombinaci pozůstatku zázvorové chuti v ústech se zeleným Elmexem. Nádherná chemická reakce. Do Vánoc zbývá přesně měsíc. To mi asociuje film Love Actually, takže ho možná ho zařadím do víkendového programu. Prakticky se na filmy moc nedívám. Mám jich postahovaných spousty, stahuji je ve velkém především v momentech, kdy mám záchvat zodpovědnosti, touhy po poznání a pocitu, že bych měla všechny ty “kvalitní kulty” vidět a včera bylo…

V životě je spousta chvilek, kdy si člověk připadá jako kůl v plotě. Pravidelně se mi to stává o těch vzácných sobotách, které trávím sama v Ústí s původně nadšeným plánem, že si udělám obrovskou luxusní snídani (banáno-kokosové lívance!), pustím si některou svou oblíbenost, budu si rozvalená mezi polštáři číst… Prostě takové ty věci, o kterých člověk sní ve chvílích největšího chaosu a nestíhaček. Většinou to ale už kolem páté odpoledne dopadá tak, že mě chytá trudnomyslnost – nikdo mě neshání, nikomu nestojím za řádku a kdyby se mi něco stalo, tak se to nikdo ani nedozví! Teď už tedy hodně dlouho žádná taková sobota nebyla a po celý srpen…