Protože je tenhle blog o životě (tzv. lifestylový?), a to konkrétně o tom mém, tak by možná nebylo od věci tu občas řešit věci, které život přináší a o jejichž řešení (či návrhy řešení… nebo poučení z mého neřešení…) se můžu podělit.Už několik let se rozčiluju, že nám škola nedala jednu zásadní věc – a to, jak se orientovat v životě a o čem vůbec je život dospěláka. Ve chvíli, kdy Vám skončí veškeré studentské slevy / mama hotel / vztah, kde vše řešil ten druhý, se najednou ocitáte tváří v tvář samým překážkám, především byrokratickým. O tom, jak se hledá byt, už jsem kdysi psala do školního časopisu:  …

…párty! Ve středu jsme se loučili jak s akademickým rokem, tak současně s naší studovnou historie v podobě, jakou jsme ji doteď měli iks let. Ta druhá část se ovšem záhy potvrdila jako předčasná – stěhování do nově opraveného pavilonu “eFek”, kam se již v průběhu července měla začít přesouvat naše filozofická fakulta, se z různých ekonomických důvodů pozdrželo (ať žije DNS!). I tak to ale byla povedená akce, kde se jedlo, pijo, ňuchalo malé koťátko a zároveň se nedávno provdané studovnické šéfce předával svatební dar. Bezejmené (v té době) kotě v náručí Terezky 🙂 Stylová hudební produkce z gramce 🙂Walda, Gotťák, Beatles a další skvosty ve vysokých otáčkách!Ovšem největší…

V neděli v podvečer bylo venku nádherně – jasno, modro a úžasné světlo k tomu. Akorát jsem se vrátila z fitka a protože bylo venku opravdu nádherně, musela jsem toho počasí využít. Oblékla jsem si dlouhé šaty a k nim sandále a lá správná lesana a s foťákem a objektivama v batůžku jsem vyrazila na louku u nás za panelákem… Cesta na konec světa… Ústí na dlani Typické a tolik oblíbené panorama 🙂  jezero Milada: A na závěr na mě jakožto odporného realistu pár hodně neobvykle snových snímků, které ale pro mě vystihují ten teplý skoroletní večer, jako byl právě ten nedělní. Pěkně s nádechem melancholie, protože takový i byl.Snad…