Bydlím
-
Podzimní střípky II.
Nahromaděná všehochuť, která mě trochu uklidňuje, že jsem ani během psaní diplomky nebyla absolutně asociální 🙂 Tak jako první třeba jedna autíčková z Aše… Stala se taky úžasná věc: z Brna se vrátila domů jedna moje skvělá kamarádka, a tak jsme se sešly asi po čtyřech letech… Protože pracuje v Duchcově, tak jsme si daly sraz na půl cesty v Teplicích a poseděly v kavárně jménem Vanilková cukrárna, která mě naprosto nadchla svým interiérem, protože to je přesně můj oblíbený styl 🙂 Fotky mají bídnou kvalitu, ale foceno hlavně pro představu…(Ale našla jsem i podrobnější recenzi s výbornýma fotkama zde) A pak jsem taky byla nezvykle kulturní – 2x v…
-
Pravidla spolubydlení
Za těch osm let v Ústí, kdy jsem vystřídala bezpočet bytů a spolubydlících, jsem se setkala s ledasčím – s bulimičkou, která pravidelně zvracela za tenkou umakartovou stěnou, zatímco jsem si na pánvi smažila oběd, totálně netolerantní lesbičky, jejichž chrápající a chrochtající mops mi několikrát nechal voňavé překvapení přímo před postelí, či páreček italského ražení, při jejichž hádkách se prokopávaly dveře a podobně.Všechny zážitky jsem vždy brala s humorem, protože mám tak alespoň bezpočet historek k vyprávění, a kdy jindy si má člověk odžít šílené období než na vysoké? A co si budeme povídat, ideální spolubydlící nebudu ani já sama… Vstávám brzy ráno a čím tišší se snažím být, tím…
-
Ohlédnutí za srpnem
Koupačka na Miladě spolu s freťákem Joeffreym… S Pavlou jsme si daly inlinový rekord z Malého Března do Děčína a zpět – 30 km 🙂 Ko(č)anda! Navštívila mě čerstvá novomanželka Pavla a kromě jiného jsme spolu vyzkoušely novou restauraci v Ústí: Mongolskou!Byla jsem na jejich kuchyni moc zvědavá a zvášť mě nadchly jejich masové taštičky. Do všeho dávají směs vepřového a hovězího, čekala jsem to pikatní, ale nebylo, ale i tak to bylo výborné. Zvlášť tedy ty taštičky – těsto bych přirovnala ke kombinaci bramboráku a palačinky, což si v mém jazyce přeložte jako gastronomické nebe.Doufám, že se tato maličká restaurace udrží, protože se nachází v prostoru, kterému říkáme prokletý…
-
Letní zahrada
Říkala jsem si, že by se na blogu měla objevit sukně, kterou jsem tohle léto pasovala na svou nejoblíbenější. A vzhledem k tomu, že léto nám ještě zdaleka nehodlá říct poslední slovo, nejlepším zátiším byla zase naše zahrada.Co zátiším! Myslím, že v tomhle postu hraje hlavní roli.Pokochat se jí a zároveň najíst, to jsou moje dvě oblíbené činnosti. I když co se týče sklízení zahradních úrod, říkám tomu, že se jdu napást. Už se nemůžeme dočkat nasušených chilli papriček… A rajčata? Na ta jsem se těšila už od listopadu, protože s těmi kupovanými se to absolutně nedá porovnat (a při psaní tohohle článku je tu taky pěkně ujídám – jen tak…
-
Po dovolené
Hned takhle ze začátku bych vám chtěla poděkovat za vyčerpávající a souputnické komentáře k posledním dvěma článkům, kde jsme řešily pleť, akné a očistu. Dala jsem na vaše rady a brzo nafasuji pleťovou vodu od Biodermy, řadu Senzibio, tak uvidíme.V současné době jsem na zkoušku vyměnila micelárku Garnier za Mixu (verze pro mastnou pleť), ale pozitivní zkouška to nebude – Mixa mě trochu pálí. Rozhodně to ale nemá na micelárku od Yves Rocher, která mě pálila jak čert (vzorkovou lahvičku mám z časopisu – investovat do celé lahve by asi bolelo). Po několikaměsíční pauze jsem si totiž zase předplatila Elle a zrovna tahle řada tam byla v nabídce jako dárek.…
-
Obtýdeník
Největší událostí posledních 14 dnů byl určitě můj výlet na Krétu, z čehož jsem se pak vzpamatovávala až do dalšího týdne.Přiletěli jsme zpět ve čtvrtek večer, pro mě to znamenalo kufr vybalit a zase znovu zabalit a v pátek ráno ho hodit do auta a vyrazit do práce, kde se na mě vyvalila houšť z mé emailové schránky.Odpoledne jsem frčela na západ a protože mi spolucestující společnost dělala skvělá Nikča a její táta, cesta mi moc příjemně utekla. V sobotu jsme pak s Járou podnikli výlet do kynšperského pivovaru Zajíc, na který jsem si dělala zálusk už od loňského léta. Dali jsme si tam výborný oběd v podobě lososa v…
-
Obtýdeník
Tak jsem tu s prvním vydáním Obtýdeníku, mého nového seriálu, který přináší zaručeně čerstvé a totálně neobjektivní zpravodajství s tipy a triky pro všední den i svátek.Jak pracovně nazvat začátek června? Pražský.Hned třikrát jsem musela cestovat do našeho velkoměsta…Minulý pátek jsme s kolegyněmi vyrazily za kulturou, a to do divadla Broadway na muzikál Mýdlový princ.Nic jsem od toho neočekávala a tak jsem byla jen příjemně překvapená, jednoduchý příběh o ztroskotaném pražském herci, který má po otci zdědit jmění pod podmínkou, že v rodném šumavském maloměstě obnoví divadelní spolek a dostane ho na celostátní divadelní soutěž, měl spád a až na občasné trapné vtípky jsme se bavily. Písničky Václava Neckáře mě baví…
-
Biedermeier
Nemusíte být úplně pravidelnými čtenáři tohoto blogu, abyste pochopili, že o Jane Austenové a jí podobných spisovatelích / postavách tu čas od času padne zmínka. Můj únik ze světa. Relax od hnusů druhé světové války, která jinak tvoří gró mého historického slídění. Ale není třeba vždy unikat jen ke klasikům britské literatury 19. století – i v české kotlině pořádaly ženy čajové dýchánky, chodily plesat, nosily modely podle francouzské módy (byť se zpožděním, ale to nám vydrželo dodnes, že?!)Český (německý) ekvivalent viktoriánského období se nazýval biedermeier a odrážel především měšťanskou kulturu a její životní styl. Kytičkované vzory, malované podšálky, nadýchaná křesílka, pozlacené serepetičky, zrcátka, stolní hry. Rodinná idylka, načesaní pudlíci,…
-
Březen
Byl to povětšinou šťastný a optimistický měsíc, plný těšení na teplo a plánování letošních zahraničních cest! Nejzásadnějším tématem měsíce března pro mě bylo zahradničení. Tedy spíš v uvozovkách: “zahradničení”, protože zasadit pár semínek do květináčů až tolik práce nedalo. Jenže u mě to bylo dosud něco nevídaného a nevyzkoušeného 🙂 Tady vidíte stav po vysetí (dvě rašící kytky koupené v Ikee a bazalka v Globusu, v ostatních jsou semínka)Zleva: rukola, modřenec, máta, tulipán, bazalka, pažitka, bazalka, bazalka.Ano, bazalka je zásadní! Bez té se má kuchyň neobejde. A stav po cca dvou týdnech: Rukola nádherně a rychle vyrostla, ale vzápětí stejně rychle uhnila. Asi mě to ani nemrzí, protože mi…
-
První buřt!
První jarní meta pokořena: už jsme pekli buřty!A dokonce v Aši, kde zima obvykle definitivně končí až v květnu… A protože teploty překonaly naše očekávání, rozhodli jsme se využít krásného dne i užitečně a konečně pořádně vypíglovat a naleštit ty naše dvě pojízdné plechovky. Zvlášt ta moje už to fakt potřebovala, protožo o “černé metalíze” už fakt nemohla být řeč 🙂 Bender nasával první paprsky… Za výstražným trojúhelníkem ještě vládne zima! A buřty následovaly za odměnu 🙂 Ten kontrast zbytků sněhu a vybaleného pikniku mě fakt baví! Tímto považuji jarní sezónu za zahájenou!Jak a čím pro vás začíná jaro? 🙂