Už před pár měsíci jsme se s kamarádkami dohodly, že mou rozlučku se svobodou pojmeme jako jednoduchou výjezdní akci. Většina z nich je totiž zasloužilými maminkami, takže vyvézt je někam wellnesovat nebo jen tak odpočívat, bude mnohem příjemnější než nějaký bezduchý tah po nočních podnicích.   Takový plán ale znamenal, že bohužel nebude v možnostech všech kamarádek se takového tripu zúčastnit. Nakonec jsme byly čtyry, což jsem do poslední chvíle považovala za neuvěřitelné číslo a kousala si prsty, aby vše opravdu klaplo.Cíl cesty a výběr hotelu byl plně v režii mé svědkyně Růženky, a tak jsme krásného sobotního rána vyrazily do Mariánských lázní.  Ten víkend se tam shodou náhod konalo…

Eremitage v Bayreuthu je obrovský zámecký park na kraji města a nikdo, kdo tu žije, by ho neměl nechat bez povšimnutí, protože je to skvost. Vysokánské prastaré stromy a pečlivě upravené stromové podloubí, jehož stromy již také pamatují několik dekád, romantické stavbičky, kapličky, fontány…Z fontán už jsme tedy nic neměli, protože byly nejen vypuštěné, ale všechny sochy již byly přikryté a také kvůli tomu nemělo valný smysl fotit klasické záběry, a tak jsem se soustředila jen na přírodní krásy 🙂Možná, že o dva týdny dříve by to byl ještě úchvatnější zážitek, protože teď už bylo listí hodně opadané. Výlet na Eremitage jsme podnikli v den, kdy měli Němci státní svátek,…

A to nejlepší nakonec – trajdání po městě, Café 22, výlet k jezeru a trocha historie… . Malá historická exkurze – navštívili jsme zachovalý protiletecký kryt pod štětínským nádražím.V prvním článku o Štětíně jsem se zmínila, že byl za druhé světové silně bombardován, čemuž se není proč divit, protože je to strategický přístav. A v mnohém tak zažil podobný osud jako Ústí, ať už touto smutnou částí historie nebo problémem s vlastní identitou místních, mezi kterými byli Poláci i Němci. Předtím už tu zažili nadvládu Švédů, Prusů a Rusů… (ze Štětína pocházela i Kateřina Veliká!) A část Štětína byla dokonce v Československém pronájmu!V krytu byla teplota kolem 12 stupňů, což…

Střípky pracovního týdne ve Štětíně…Co k tomu říct víc, než že to tam na mě udělalo dojem a mít možnost jet na Erasmus, tak bych hned jela zrovna tam!Osazenstvo staff weeku ukázalo, jak moc se program Erasmus změnil tím, že už umožňuje punktovat projekty s neevropskými zeměmi – takže jsme tam měly třeba tři holčiny z Ukrajiny a další tři z Gruzie.Jinak tu byli dva Řekové, dvě Norky, Slovinec, Španělka, Chorvatka, Litevka a Maďar…     A tady jsem v akci při prezentaci ČR, Ústí a UJEP 🙂  Jedna z fakult, která byla dál od centra… Vzhledově to připomínalo naši budovu v Hoření, ale tady bylo všechno perfektně zmodernizované a…

Červen se nesl ve znamení mé letošní první a poslední služební cesty…Která byla do polského Štětína!Že bych moc ráda vyrazila právě tam, jsem již psala, když jsem se tu s vámi dělila o dojmy z našeho ujepáckého staff weeku a vidíte – žádná jiná destinace to nepřemohla. Tahle univerzita na mě zkrátka zapůsobila, takže jsem vyrazila se školit a navazovat nové mezinárodní spolupráce právě tam. Strávila jsem tam celkem pět dní a vůbec se mi odtamtud nechtělo! Město mě hrozně překvapilo a nadchlo. Nečekala jsem, že je tak velké, moderní a historiské současně, plné vody (město leží  na řece Odře a u jezera Dabie a k Baltskému moři je to…

Berlín a já spolu máme zvláštní vztah od první chvíle. Zatím jsme na sebe neměli dost času, ale každá návštěva byla speciální. Už jenom proto, že jsem tam zatím byla vždy sama, takže napoprvé takové rande naslepo a podruhé rozechvělé očekávání, jaké to po letech bude a jak jsme se oba změnili. Při mé první návštěvě v roce 2010 byl únor a venku mínus 20 stupňů. Spréva byla totálně zamrzlá a dvě osamělé lodě, které se ji snažily zdolat, rázně prosekávaly ledovou krustu jako dva ledoborci.Teď byl krásný červnový den a břeh Sprévy lemovala lehátka s lidmi klidně usrkávajícími Aperol Spritz…Taková berlínská náplavka 🙂  Ten den zrovna v Berlíně probíhal…