Varování: Tenhle příspěvek nepojednává o vnějších teplotách. Ač tomu sama nemůžu uvěřit, už je mi opravdu třicet let. Necítím se na to ani náhodou.Vždycky jsem si myslela, že v tomto věku už budu úplně jiná – hotová. Ve smyslu hotová bytost. Ustálená, usazená, vystudovaná, zapracovaná.Někdy mě ten pocit, že tomu tak není, pekelně vyděsí. A v tu chvíli začnu dost panikařit a sumírovat seznamy toho, co bych měla urychleně zvládnout, abych ten skluz nahnala.A pak zase přijde uklidnění, že to není třeba, že je vše v pořádku. A to, že jsem poslední půlrok dohnala poměrně velkou sadu restů, které si jiní kouskují do delších časových rozestupů, je opravdu náhoda. Netlačila…

Poslední dobou se tu objevují články tak trochu přísně tematické, a tak bych to protentokrát mohla rozbít nějakým kecacím, který je o všem možném a třebas zároveň o ničem současně. A protože mi jako učitelce konečně nadešly vytoužené prázdniny, odpíchnu se třeba od nich.   Za mnou je můj první odučený rok na základní škole.Vzhledem k pokročilému těhotenství se v září vrátím už jen na pár týdnů, ale to už plnohodnotně žádné předměty učit nebudu.A jaký ten rok byl?Dal mi pekelně zabrat. Ano, byla jsem přesně ten naivní nováček, který udělal přesně všechny ty chyby, před kterými nováčky varují. Ale ono to asi bez toho, aby to člověk sám vyzkoušel…

I když se mi možná do článku o naší svatbě podařilo vybrat jen neutrální fotky, případně takové – “asi se moc nasnídala”, takže jste si třeba ničeho zvláštního nevšimli, ale už je na čase vám prozradit další skutečnost, která změnila a ještě značně změní naše životy – že čekáme přírůstek do naší čerstvě založené rodinky! Fotka z dubna a jeden z mála outfitů, který tehdy něco odhalil 🙂 A protože už jsem v pátém měsíci, rovnou se vám i svěřím s prozatímním průběhem… Celé jsem to držela pod pokličkou od samotného zahájení záměru, ani ne tak proto, že bych nechtěla s okolím rozebírat případné neúspěšné pokusy (s nejlepšími kamarádkami jsem…

Poslední týdny (i když… už to můžu začít počítat na měsíce) se v mém životě událo několik zásadních věcí. Natolik zásadních, že jednoduše řečeno, nic už nebude jako dřív. A já se na to všechno setsakramentsky těším! Dosud se mi dařilo to hlavně na těch internetech držet pod pokličkou a neventilovat do všech směrů. Možná proto, že se na zbůhdarma vypuštěné vychloubání ani nenašel čas! Prakticky to proběhlo tak, že potom, co jsme s mým mužem několik let dost pokulhávali ve vzájemné komunikaci a plánování, tak jsme si jednoho dne řekli, že teď už to takhle fakt dál nejde a už doslova musíme mluvit a jednat. A spustilo to lavinu,…

To slovíčko současní v názvu článku ale neberte doslova. Jak se mě totiž něco chytne, lítám v tom dost dlouho. Klidně rok a půl. Pak přijde něco dalšího a za čas se můžu zase vrátit a jet si v tom znovu a znovu. Povědět vám něco o tom, co poslouchám, mi připadá hodno pozornosti z několika důvodů – za prvé zase poznáte o něco blíže mě a zjistíme, že možná máme nějaké společné chutě, za druhé třeba objevíte pro sebe něco nového, protože už dávno si říkám, že nikdo nemůžeme znát všechno a to co jiní považují za nejznámější věc na světě, která je provází odedávna, pro někoho to může…

Valentýnskou středu, kdy jsem publikovala svůj sáhodlouhý článek o školství, měl můj blog páté narozeniny.Je to už vážně tak dlouho? Musím se Vám přiznat, že za ty roky si docela často listuji nazpět svými starými články (často na základě statistiky v Googlu, kde mi to hlásí, kolik lidí kliklo na jaký článek) a většinou se nad nimi pousmívám – v drtivé většině jsem totiž názor na danou věc nezměnila, a tak bych na nich nevylepšila ani slovo (i když občas mi to nedá a objevený překlípek zpětně opravím).Za ty roky jsem si “vypěstovala” (to tedy zní!) čtenářskou základnu asi pěti věrných lidí, kteří o sobě dávají vědět, a možná ještě…

To jsem se takhle jednou zamyslela nad tím, jak bezradná si občas připadám ve své praxi ve školství, až jsem nakonec z gruntu zhodnotila studijní programy, kterými jsem prošla.No a jako vždy mě ty úvahy dostaly i někam dál a třeba se mnou na toto téma někdo rád podiskutuje! Možná je to i kvůli oné komplikovaně přijímané inkluzi, ale všimla jsem si, kolik učitelů si nyní ke své aprobaci ještě dodělává speciální pedagogiku. Při klasickém oborovém pedagogickém studiu jsme ji jako předmět měli jeden semestr hodinu a půl týdně a ještě jen suché teorie (telefonní seznam poruch) a největší problém u zkoušky bylo napsat ve slově dyslexie správné y (to…