-
Várka podzimní sebestřednosti
Je to se mnou hrozný, ale letošní podzim nemám moc jiných fotek než selfíček.Jsem totiž deprimovaná a deprivovaná.A asociální.…ale pěkně oblečená! Podzim pro mě znamená možnost vynosit to nejhezčí z šatníku, ale já už hrozně dlouho nikam kromě práce nechodím, takže nemám šanci se v tom světu ani patřičně ukázat! (Strašný problém, já vím!). Kolikrát si i ráno říkám, jestli má vůbec smysl si patlat byť jen tu řasenku, když budu stejně jen devět hodin mžourat do monitoru a po návratu do bytu v tom vesele pokračovat. Ale jak už jsem si jednou odpřísáhla, že ze mě nikdy nebude šedá myš, tak není cesty zpět a psaní diplomky není výmluvou!…
-
Pravidla spolubydlení
Za těch osm let v Ústí, kdy jsem vystřídala bezpočet bytů a spolubydlících, jsem se setkala s ledasčím – s bulimičkou, která pravidelně zvracela za tenkou umakartovou stěnou, zatímco jsem si na pánvi smažila oběd, totálně netolerantní lesbičky, jejichž chrápající a chrochtající mops mi několikrát nechal voňavé překvapení přímo před postelí, či páreček italského ražení, při jejichž hádkách se prokopávaly dveře a podobně.Všechny zážitky jsem vždy brala s humorem, protože mám tak alespoň bezpočet historek k vyprávění, a kdy jindy si má člověk odžít šílené období než na vysoké? A co si budeme povídat, ideální spolubydlící nebudu ani já sama… Vstávám brzy ráno a čím tišší se snažím být, tím…
Mohlo by se vám také líbit
Organizace domácnosti
-
Rozlučka s létem
Na závěr italské série přidávám zároveň takové mé ahoj létu, byť někomu může začátek října přijít už jako hodně opožděné loučení… Dovolená v půlce září ale měla přesně tohle zařídit – natažení o pár teplých dní, abychom nasáli slunce do zásoby. Nebojte, od zítra to bude už jen o svetrech. hadříky: top – River Island (sekáč), sukně – Asos, pásek – Reserved, sandále – H&M. Láhev italského vína – k nezaplacení.
-
Benátky
Vrchol italského dobrudružství.Město, o kterém jsem prohlašovala, že ho musím navštívit, než se potopí. Nebo uhnije.Dějiště mého oblíbeného filmu Italien Job. Nebo kulisa pro herecký koncert mého oblíbeného Johnyho Deppa ve filmu The Tourist. První dvě fotky z mostu přes Canal Grande jsou snad nejprofláklejším záběrem Benátek, protože je to hned u nádraží, takže jsem nejprve uvažovala, že to ani fotit nebudu, protože už to milionkrát vyfotil někdo přede mnou lépe než já 🙂Ale tak pro kolorit to tu stejně je.A taky to byl hned náš první zážitek pozorovat gondolu. Tenhle kanál je něco jako Jižní spojka a provoz tam dost frčí. Takže když jsme viděli gondoliéra, kterak svým jedním…
-
Vicenza a Padova
Předposlední výlet do okolí, který jsme podnikli…Vicenza byla nádherné středověké město, něčím mi trochu připomínající Cheb. Času však zase nebylo tolik, aby se člověk pouštěl do velkých výprav, takže jsme v infocentru nafasovali mapu, našli si nejbližší park a zašli do něj. A byla to pro nás trefa do černého, protože jsme si čas v něm skvěle užili a celý ho prošmejdili.Byl totiž plný zvířat, ale doslova! Všude pobíhali králici, mezi nimi se kolebaly kachny, husy, dokonce i labutě, slepice a kohouti!Uprostřed parku byl rybníček a ten plný ryb a želv!Ale možná až příliš plný…Za mě rozhodně neobvyklý zážitek.Chovat v parku tolik volně pobíhajících zvířat bylo umožněno i tím, že…
-
Velké pondělí
Od této dovolené jsem si slibovala mnoho věcí… Především dostatek času stráveného s mým přítelem, daleko od jeho rozebraných počítačů a mých oblíbených blogů. Dlouhé inspirativní procházky jako stvořené pro ty nejniternější rozhovory o nás a o budoucnosti. Říkala jsem si, že poznávání cizí země, se kterou ani jeden nemáme příliš zkušeností, půjde symbolicky ruku v ruce s dalším poznáváním jeden druhého. Vše se vlastně splnilo, ale úplně jinak, než jak jsem si předkreslila… Proč jsem tento článek označila zrovna jako Velké pondělí?Protože už pro mě takové bude. Budu ho mít spojené s výletem do Terstu. Datum už za pár týdnů vědět nebudu (bez otočení kalendáře ho nevím již teď),…
-
Výletový víkend
Do Itálie jsme jeli autobusem a stejně jako loni se jednalo o noční přejezd, takže když nás ráno autobus vyplivl v městečku Cividale del Friuli, okamžitě jsme vyrazili na průzkum. Narozdíl od loňska jsem na to však byla připravená, takže se nekonalo zmatené hrabání v kufru, protože už jsem měla připravené vše potřebné. Noc také nebyla tak pekelná, protože jsme se vybavili nafukovacími polštářky kolem krku. Po loňské holandské várce kostelů už se nijak netajím, že jich mám dost do konce života. Samozřejmě, vždycky ráda nakouknu, ale zblízka zkoumat fresky a fotit si oltáře už nikdy nebudu. Jako člověk dospěje v mnoha jiných směrech, smíří se se svou povahou i…
-
Týden offline
Dovolená je za mnou. A nejen, že jsem byla neaktivní tady na blogu, byla jsem neaktivní na celém internetu. A byl to dobrý pocit k uvědomění si, že odpojením od sítě nic nezkrachuje, ani nic neuteče. V Itálii to byla s internetem celkem tragédie, takže když už jsem se někde v kavárně na chvíli připíchla, stačilo to akorát na kontrolu zpráv, zda něco nehoří. Nemohla jsem si totiž vybrat horší termín, což už jsem psala minule, protože mě ihned po příjezdu čekalo nastěhování nových spolubydlících a hned druhý den služební cesta do Prahy, zakončená dvěma hodinami cvakání sudetoněmeckých novin v hostivařské pobočce Národní knihovny. Teď už ale vzpomínky na dovču.Stejně…
-
Zářná zářijová předsevzetí
Že září pro mě znamená větší přelom než leden, to sem píšu každý rok. Před rokem mě napadlo, že se to s ukončením školní docházky přirozeně rozplyne, ale nestalo se tak, a naopak mám pocit, že září jako nový start vnímám o to výrazněji. Má s tím hodně společného konec léta, během kterého jsme pomalejší – zvláště když bylo tak horké jako to letošní – víc relaxujeme a s příchodem podzimu očekáváme spolu s ochlazením nový příval energie. V posledních horkých dnech sedíme pod slunečníkem a představujeme si, kolik toho zvládneme, až nebude pobyt v rozpálených ulicích a panelácích (a v případě rektorátu UJEP i v kancelářích) očistcem a bude…
Mohlo by se vám také líbit
První dva roky s Jaroušem
Zápisky z druhého těhotenství
Novoroční bilance
-
Ohlédnutí za srpnem
Koupačka na Miladě spolu s freťákem Joeffreym… S Pavlou jsme si daly inlinový rekord z Malého Března do Děčína a zpět – 30 km 🙂 Ko(č)anda! Navštívila mě čerstvá novomanželka Pavla a kromě jiného jsme spolu vyzkoušely novou restauraci v Ústí: Mongolskou!Byla jsem na jejich kuchyni moc zvědavá a zvášť mě nadchly jejich masové taštičky. Do všeho dávají směs vepřového a hovězího, čekala jsem to pikatní, ale nebylo, ale i tak to bylo výborné. Zvlášť tedy ty taštičky – těsto bych přirovnala ke kombinaci bramboráku a palačinky, což si v mém jazyce přeložte jako gastronomické nebe.Doufám, že se tato maličká restaurace udrží, protože se nachází v prostoru, kterému říkáme prokletý…
Mohlo by se vám také líbit
Organizace domácnosti