Tohle heslo jsem poprvé viděla při své několikaleté brigošce v Nanu Nana, tehdy mi to moc smysl nedávalo, protože neustálé předělávání komínů zboží a regálů s příšerně těžkými policemi opravdu nepatřilo mezi mé oblíbené činnosti. Navíc jsem prostě konzerva uvyklá na to své – což dokazuje třeba plocha mého monitoru, kde mám fotku rozkvetlé třešně už od předloňského jara. Mám problém i se zařízením svého pokojíku, kde se nedokážu oprostit od uspořádání, které jsem mu vtiskla na začátku. Dokážu vymyslet zařízení pokoje, když výrazně obměním nábytek nebo přijdu do úplně prázdného prostoru – ale pracovat již s jednou zařízeným?To je ale jen malá odbočka, která vlastně nebyla v plánu 🙂…

Už jsem se vypisovala z plánů na všechny ty radosti, které si plnými doušky dopřeju, až se zbavím poslední křeče svého rozvlekle pojatého druhého magisterského studia.Nemluvila jsem však o tom, že se taky strašně těším na detox, který si okamžitě naordinuju.A ne, nebude to mít nic dočinění s tím, že bych začala rituálně pálit všechny ty náckovské časopisy. Nejsilněji u mě proces psaní probíhal poslední dvě měsíce a spolu s koncentrovanou soustředěností na psaní se na mě usadil kamarád Stres a kamarádka Pekelná strava. Tělo si prostě žádalo rychlou energii, a tak do nákupních košíků padaly chipsy, čokolády a sušenky. Denně padly tak čtyři silné kávy, k večeři chleby se…

Už jen týden a skončí mé diplomkové trápení.Pokaždé, když si dovolím v myšlenkách utéct k plánům, co všechno bude, až s diplomkou skoncuji, tak fantazie nabere šílené obrátky a naskakuje mi jeden obraz za druhým: jak čtu zachumlaná v dece všechny ty skvělé romány, které se mi vrší na nočním stolku, jak běhám v parku mezi spadaným listím a opět se po několika měsících potím ve fitku, jak experimentuji v kuchyni, kreslím si obrázky, redesignuji blog, jezdím na výlety, můžu si v klídku dovolit zabít celý den hledáním jedné konkrétní věci na internetu, konečně dokončím recenze na tři knihy, které jsem přečetla v létě, a doufám, že je stihnu dokončit…