Pokud chodíte pravidelně do knihkupectví, tak toto je jeden z těch titulů, který vám musel utkvět, i když vás nezajímá ani úklid, ani seberozvoj. Bylo těžké se mu vyhnout asi tak stejně jako boomu Hygge. Já jsem odolávala celkem dlouho, protože zrovna úklid pro mě nebyl zas tak palčivý problém… až do nedávna. Uvědomila jsem si, jaké peklo kolem sebe v bytě mám, jak mi přetékají skříně, lednice, špajz, věci se vrší na neuvěřitelných místech, na podlahu se nedá šlápnout. A tak, když jsem si posledně objednávala zásilku knih, konečně jsem tuto přihodila také. A okamžitě se do ní pustila, přečetla a teď vám přináším čerstvé dojmy. Na úvod musím…

…a jak ji přestat chtít.Na tuhle úvahu jsem přišla náhle po tom, co jsem si uvědomila, jak často mi slovo dokonalé (případně nedokonalé) otravuje mozek. A samotné by mi to asi ani nedošlo, secvaklo mi to, až když jsem na to byla opakovaně upozorněna. Že často říkám “promiň, že tohle nezvládám dokonale!” (Samozřejmě s patřičně vzteklou intonací.) Slovo “dokonale” jsem byla schopná nacpat do reflexe každé své činnosti.A dokud se mi to slovo nevrátilo, tak mi nedošlo, co tím vůbec myslím. Jednou jsem dostala email od čtenářky, která mi také napsala, že má pocit, že se snažím o dokonalost. A mě to připadalo směšné. To jsem přeci nikdy nechtěla, vždyť…

V minulém článku, kde jsem nakousla, jak se peru s motivační literaturou, jste se dozvěděli, že první takovou knihou, která ke mně přilétla, byl před více než rokem Život podle designu od amerického kouče Toma Ferryho. A že to celé byla jedna velká náhoda, protože jsem si myslela, že se jedná o rady, kterak si doma naprosto úžasně rozestavět nábytek! :)) Hned první stránka mě vyvedla z omylu, ale rozhodla jsem se tomu dát šanci. Nic se přeci neděje náhodou, že? Nepozdávalo se mi jen, že autor je koučem realitních makléřů, takže ode mne na hony vzdáleno. Ale zase: co dám za zkoušku? Kdoví, třeba se někdy začnu zajímat o…

Kdyby mi někdo ještě před pár měsíci řekl, že budu číst motivační literaturu a uvažovat o malování grafů svých pokroků, tak bych se asi od srdce zasmála. Znala jsem holčinu, která měla svou knihovnu plnou takových knížek, a to ve mně zaselo první pochybnosti o jejich funkčnosti, protože žila přesným opakem toho, co knihy slibovaly…Navíc mám načteny desítky článků o tom, jak motivační literatura samospastitelná není a jen přečtení knihy ještě nikdy nikomu život nezměnilo. Při jejím čtení vás obsah nakopne, uvědomíte si, co děláte špatně a co byste mohli dělat jinak, pak o tom pár dní možná ještě přemýslíte… ale pak se potichoučku polehoučku váš život vrátí zpět do…

Tuhle útlou knížečku jsem přelouskala během měsíce a dozvěděla se zase několik tipů, jak udělat svět příjemnějším místem k žití. Čtyři toltécké dohody zní takto: nehřešte slovem, neberte si nic osobně, nevytvářejte si žádné domněnky a dělejte vše, jak nejlépe dovedete. Jednoduchý recept na štěstí – na první zdání. Na druhé už to tak snadné není. Nehřešit slovem se snažím už několik let – kdysi jsem psala článek, jak se člověku uleví, když se přestane obklopovat špatnými lidmi a přestane pomlouvat. Nejsme dokonalé bytosti, ne vždy to jde uhlídat. Drbání ostatních se někdy jen těžko vyhneme, zvlášť v partě kamarádek. Ale když už, tak ať jsou to hlavně pozitivní věci,…