Řeším
-
Dokonalost // Perfection
…a jak ji přestat chtít.Na tuhle úvahu jsem přišla náhle po tom, co jsem si uvědomila, jak často mi slovo dokonalé (případně nedokonalé) otravuje mozek. A samotné by mi to asi ani nedošlo, secvaklo mi to, až když jsem na to byla opakovaně upozorněna. Že často říkám “promiň, že tohle nezvládám dokonale!” (Samozřejmě s patřičně vzteklou intonací.) Slovo “dokonale” jsem byla schopná nacpat do reflexe každé své činnosti.A dokud se mi to slovo nevrátilo, tak mi nedošlo, co tím vůbec myslím. Jednou jsem dostala email od čtenářky, která mi také napsala, že má pocit, že se snažím o dokonalost. A mě to připadalo směšné. To jsem přeci nikdy nechtěla, vždyť…
-
Novoroční bi(a)lanc // New Year’s bi(a)lance
Po několika náhodných rozhovorech s přáteli, které nevídám úplně často, jsem si uvědomila, že díky nepravidelnému blogování a jen velmi sporadickému postování na svůj Facebook možná působím trochu jako tajemný hrad v Karpatech. Někteří z nich totiž netuší, že jsem zpět v Aši nebo co dělám za práci. Tak přišel čas to trochu vysypat a zhodnotit! V létě mi skončil roční studijní pobyt na univerzitě v Bayreuthu a já se nastálo pěkně vrátila na rodnou hroudu. Jelikož už ale chci v téměř 30 letech bydlet “trochu na úrovni” (rozuměj – abych měla dostatek skříní pro všechny své hadry a boty a klobouky a taky knížky a lejstra a studijní materiály…
-
Jací jste čtenáři? // What kind of readers are you?
Jak jednou za čas reviduji své zvyky, dojde občas velmi neochotně i na ty srdeční. Když jsem tímto úvodním článkem vysvětlovala důvody své dlouhodobější blogové nečinnosti, tak jsem rozebírala i to, jak si myslíme, že jsme celá léta stejní a hýčkáme si ty samé zájmy – a to bohužel jen teoreticky. A já tak pomyslela i na svou odedávnou vášeň – čtení.Jestli je to vůbec stále tak žhavé?A zjistila jsem, že na to není snadné odpovědět. Čtu totiž méně i více.Méně beletrie a vůbec méně toho, co miluju číst.A více odborné a naučné literatury.Za poslední dva roky jsem dokonce přibrala nový žánr – motivační a seberozvíjející literaturu. A co je…
-
(Nicneřešící) úvaha o dospělosti // The consideration of adulthood (which solves nothing)
Kdy si člověk navážno řekne – “Tak a teď jsem konečně dospělý”? Kdy jste si to řekli vy? Nebo ještě neřekli? Některé kultury to mají chytře zavedené, když praktikují různé přechodové rituály.Například přechod k dospělosti mezi různými domorodými kulturami v pralesích – mladý kluk splní náročný a často životu nebezpečný úkol a pak je slavnostně pasován na dospělého.K jakému rituálu bychom to připodobnili v naší kultuře? Osmnácté narozeniny? Zisk řidičského průkazu?Svatba či příchod dítěte to dnes už rozhodně není, protože je mladí lidé tak oddalují, že už pak můžeme mluvit spíše o středním věku.Ještě tak před 20 lety se přechodem do dospělosti zdála být maturita, proto se také nazývala…
-
Odvaha // Courage
Měsíc a půl mi trvalo nafotit nové fotky, abych mohla pokračovat v tématu vintage oblékání… Ale co už, nová práce mi dává zabrat, takže to, že nový článek vylézá na světlo po dvou měsících, mi najednou nepřipadá tak moc! Dnes to bude na téma:Jak se vyrovnat s tím, co si myslí lidé? Konkrétně o tom, co máte na sobě.To je těžké a uznávám, že ne každý to dá. Sama jsem se musela vyrovnávat s tím, že mě občas někdo pomluví za zády (“co to má zas na sobě?”), teta mi na rovinu řekne, že jsem holt vždycky musela být za strašidlo, od mamky slýchám, že si těmi selkovskými sukněmi kazím…
-
Vintage, retro, pin-up a holka dneška // ~ and girl of today
Je těžké se v dnešní době oblékat do šatů z jiné doby?Je to těžké v Čechách, je to těžké na malém městě?Je patřičné tak chodit do práce? Na tyhle všechny otázky jsem sama sebe i své okolí celkem dlouho připravovala.Není to tak, že bych ze dne na den přebrala všechno své oblečení a řekla, že už nechci nosit nic, co by nevypadalo jako z doby před minimálně 50 lety.K retro módě už ale tíhnu velmi dlouho a začíná to být převažující styl v mém šatníku. Začala jsem od maličkostí… Bylo například snadné si zvyknout na červenou rtěnku. Občas si ji namaluju i jen tak sama pro sebe, když sedím zavřená…
-
Nový štýl // New style
Jednou ze změn a novinek, kterou chci spasit tento blog, je, že jsem se rozhodla části článků překládat na angličtiny. Možná jste to registrovali již v posledním článku.Je to jedna z těch změn, která se často stává terčem kritiky, a tak než se objeví někdo, komu to bude stát za rýpnutí, to raději osvětlím předem. Na to, abych doslova a perfektně překládala všechny texty, nemám. A to jak jazykovou vybavenost, tak finance (abych to někomu dala přeložit!). Anglicky umím velmi průměrně a ani denní používání v zaměstnání mou znalost do profesionálních výšin nevystřelilo (to už spíš sledování seriálů).To jen na úvod, aby některé zdatnější speakery můj anglický projev neurážel. Pokud…
-
Lucie od Červeného Mohanu // Lucie of Roter Main
Nezní to nijak poeticky, že? Ale pokus popsat, co pro mě znamená říčka Roter Main, mě krátce přivádí ke vzpomínkám na Ústí – uvědomila jsem si tam vůbec, že jsem ho měla tak ráda především kvůli řece? Voda mě fascinovala od dětství – vždy, když jsme někam cestovali, tak jsem měla přilepený nos na okně a každou chvíli povykovala – mami, koukej, rybník! Koukej, voda! Žít co nejblíž vody, mít ve městě řeku nebo potok, nebo třeba zahradní jezírko! V dětství jsem hrozně ráda chodila k sousedům přes ulici, kteří na zahradě měli jezírko s vodotryskem a malým vodopádem, a doma hrozně otravovala, ať si ho uděláme taky. Tekoucí voda…
-
Návrat na místo činu
První příspěvek na tomto blogu vyšel před čtyřmi a půl lety.Ani to nemusím hledat, protože mám pro to skvělou upomínkovou pomůcku – den narození mého synovce. Půlroční pauza v publikování určitě nikomu ze čtenářů – i těch sporadických – neušla, vždyť se to za předchozí čtyři roky nestalo nikdy. Za ten půlrok jsem se snažila si urovnat pár věcí – jak další pracovní směřování, tak náplň volného času a s tím související reformace obsahu tohoto blogu. Půlroční hibernace Pamatujete si, že dřív, když jste na počítači klikli na „vypnout počítač“, tak tam byly jen dvě možnosti – vypnout nebo restartovat? Až později přibyl režim spánku a já si teprve…
-
Na vlastní kůži – chemický peeling
Abych začala zeširoka, jak je mým zvykem, tak shrnu, co stálo za tím rozhodnutím nechat si dobrovolně naleptat obličej a ještě za to utratit nekřesťanské peníze… Už jsem tady párkrát popisovala své problémy s pletí a jak tak koukám do historie, naposledy to bylo před více než rokem – zde.Taky jsem si kdysi dávala předsevzetí, že zajdu na kosmetiku a povedlo se mi to uskutečnit po třech letech! Takhle bleskurychle si plním své úkoly!Hodně chválený byl v boji s akné tea tree olejíček. Takže jsem ho zkusila.Ale popravdě jsem jeho účinky ohromená nebyla. Čekala jsem, že vysuší pupínek v zárodku, ale to se nestalo, naopak hojení trvalo mnohem déle a…